Safrine

Neotřele snové nápady se mísí s realistickou příchutí pusté kazašské krajiny. Veit Helmer, opět s mezinárodním týmem, skládá dohromady exotickou mozaiku s pohádkovými prvky. Tato režisérova již prověřená metoda mu svědčí, přesto v porovnání s jeho předchozími snímky Bajkonur pokulhává. Zejména první části filmu schází tempo, ale určitě se vyplatí počkat na dopad meteoritu v podobě krásné kosmonautky a na nenadálé situace, které s sebou francouzská vesmírná turistka přinese.

Naprostý úlet, film z jiné planety! Z Thajska… Ovšem z Thajska, které je modro růžové, plyšoví medvědi tu nejenže mluví, ale přímo nadávají a navíc kouří, ve velkoměstě vám naroste ocas a pozor z nebe padají helmy! Přestože film místy sklouzne k mírné ukňouranosti (především v cukrkandlově patetickém závěru), odpouštím mu to a beru jako součást neuchopitelné a nepochopitelné asijské říše divů.

Moderního alternativního umění není nikdy dost (zvláště v Praze) a je určitě dobře, že film vznikl. Jen nějak nerozumím tvaru tohoto dokumentu. Zdá se, že se bude točit kolem Trafačky - už sám název tak napovídá. Cesty dokumentaristů se ale rychle rozutečou mimo zdi Trafačky, kde sledujeme různé epizody z života hlavních protagonistů. Dílčí kousky mnohem spíš zapůsobí sami o sobě, ovšem nikoliv jako celek. Nakonec se zdá, že samotná Trafačka je jen nešťastným lepidlem různorodých epizod.

Drze geniální, geniálně drzé! Lehce kontroverzní téma je podané s takovou samozřejmostí, uvolněností a moderní formální hravostí, že by mohl leckterý současný film závidět. Vedle povedených dialogů a hereckých výkonů potěší i nápadité střihové scény podkreslené hudbou Simona a Garfunkela, které trefně vystihují Benovy nálady. Neuškodí občas se vysvléci z těsného potapěčského skafandru a bez veškeré přítěže a starostí jen tak skočit po hlavě do vody.

Napotřetí přežvýkaná stejná kaše, z které už se odpařily všechny živiny. Kamera a střih je sice v tomto díle ještě propracovanější a působivější, jenže co na tom, když dějová linka nepřináší nic zvlášť nového. Připadá mi, že se příběh stává příliš plochým, úplně zmizelo Bourneovo sebeobjevování v konfrontaci s nějakou další postavou (jako v prvním dílu s Frankou Potente). /A to přiznávám, že mi není Matt Damon zrovna dvakrát sympatický a z roztřesené komíhavé kamery už mám osypky – i přesto hodnotím především první díl vyšším hodnocením/

Přitažlivé, barevné, křiklavé a zvrhlé absurdní divadlo. Alex, jehož jedinými zájmy jsou násilí, sex a vážná hudba (nejlépe to vše dohromady), se ve své podstatě nijak neliší od ostatních. Je to jen kluk, který touží po svobodě, akorát se jeho představa o ní neslučuje s představou společnosti. Nejdříve se vám jeho amorální chování hnusí, jenže… dřív nebo později neodoláte. Vždyť přece za jeho úsměvem a modrýma očima /zvlášť za tím jedním s nalepovacími řasami/ se prostě nemůže skrývat nikdo jiný než váš skvělý "kamarádíček".

Neskutečný řetězec bizarních událostí, který vyvolává nepřetržitou salvu smíchu. Pětasedmdesát minut uteče jako voda. Příběh přináší jeden gag za druhým, vtipné situace jsou neokoukané a originální, jeden nesmyslný zvrat střídá ještě nesmyslnější. Výborné jsou také francouzsky namluvené hlasy postaviček - vzniká velice výmluvný kontrast mezi živým a často afektovaným hlasovým projevem a nešikovným trhavým pohybem figurek. Jednoduchá kostrbatá animace zpočátku působí rušivě, po chvíli si na výtvarnou stylizaci filmu oko přivykne. Často se výtvarná okleštěnost a syrovost sama stává předmětem smíchu, například když spolu dva koni tančí na zadních ploužáka. Panika v městečku je tak neskutečně nemožná blbost a hovadina, že jednoduše není možné tento film propásnout!

Giacomo je frajer - excentrický, hravý, usměvavý, hlučný, bezprostřední a mimochodem také hluchý. Je snadné oblíbit si živost jeho přirozeného projevu. Podstatou Giacomova léta jsou pomíjivé letmé okamžiky dospívání, proměnlivé nálady a imprese. Skrze ryzí spontánní projev účinkujících lze na sebe snadno nechávat působit jejich čiré emoce. V jednoduchosti je krása a zážitek z filmu je čistá radost.