Soupalka

Proč je tak složité tento seriál znovu zpřístupnit mladší generaci v češtině? Všechny 3 bloky jsou Francouzi opravdu poutavě natočené a z historického hlediska i hodně poučné.

K seriálu, který rozhodně není pro každého, mohl napsat docela dobře scénář i Emile Zola. Je inspirován knihou Gülseren Budayıcıoğlu "Inside the Medallion" (Madalyonun İçi) a vybranými reálnými životními příběhy těch, kteří si chodí ke specialistům rovnat hlavu a které do svých knih tato psychiatrička zpracovává. Samozřejmě asi až po doplnění o nutné romantické dějové linky, aby to bylo dlouhodobě ke koukání pro širší diváckou základnu. Podobně jako třeba jsou jejími tématy inspirovány další seriály (İstanbullu Gelin, Doğduğun Ev Kaderindir, Kırmızı Oda, ...). Každý z nás je trochu divný, ale v tom domě jsou nějak vyšinutí opravdu prakticky všichni a netrpí jen demencí. Je zde dobře popsáno, jak chování matky která neumí být matkou dokáže zlikvidovat štěstí v životě u všech jejích dětí a jak zároveň mohou být stále přesvědčené, že jim ukázala tu jedinou správnou cestu a nevidět, jak moc jsou nešťastné. Také jak je strašně obtížné z takového bludného kruhu vykročit, pokud je rodina pohromadě a jak je zároveň nemožné některé situace bez rodiny zvládnout nebo si vybudovat vlastní plnohodnotný život. Vypadá to neuvěřitelně a přehnaně. Kdo se ale někdy setkal se silně rozvinutou obsedantně-kompulzivní poruchou a nějakým způsobem byl nucen sdílet životní prostor s takovým člověkem asi přizná, že řada situací a chování není přehnaná a, naopak, ocení preciznost zpracování a herecké výkony. Hlavně u Merve Dizdar a Ezgi Mola, kterým občas hodně pomáhá místy opravdu dobrá kamera. Pro sledovatele telenovel - seriál není romantickou komedií u které si odpočinete a raději s tím ani nezačínejte! Ten, kdo hledá v seriálech něco jiného než standard, bude jistě (mile) překvapen kvalitou scénáře, hereckými výkony, kamerou a opravdu neotřelým tématem. Možná ale také chytne deprese.

Cizinku jsem sledovala celkem se zájmem cca do poloviny 4. série. Down the Rabbit Hole byl asi zlom, kdy mne seriál v podstatě přestal bavit a už jsem se k němu nevrátila. Nicméně, obecně hodnotím vysoko především díky řemeslnému provedení a díky výpravě - na rozdíl od spousty jiných kostýmních seriálových výtvorů (jako třeba Love in Chains (UA)) jsou kostýmy i zpracování romantických nebo válečných scén velmi věrohodné - každý kdo jezdí na koni nebo mává mečem, tak to i opravdu umí, každý je přiměřeně špinavý a opotřebený atd. Také jsem si velmi užila originální znění a střídající se přízvuky i slovní zásobu. Tato kvalita se v dabingu prakticky ztrácí a titulky ji nezprostředkují. Seriálu také podle mne hodně pomáhá, že se opírá o knižní předlohu a tím se mu daří se vyvarovat nelogičností a chyb ve scénáři bez ohledu na střídající se režiséry i scénáristy.

Seriál plný civilních a dospělých emocí a především jídla a pití. Zajímalo by mne, kolik herci během seriálu přibrali a zda jsou stolování a flámy opravdu tak nedílnou a nutnou součástí partnerského a pracovního života v Koreji. Resp. proč scénáristé nenašli jiný způsob jak by postavy mohly společně trávit čas a jak je potom možné, že jsou Korejci v průměru tak hubení. Za mne získává nejvíce bodů matka hlavní hrdinky, zpracování problematiky sociálního harašení v práci a vůbec celková sonda do života korejské nižší střední třídy. Věkově nevyrovnaný pár působí velmi uvěřitelně a skvěle se doplňují. Hudba i kamera se mi trefily do vkusu. Carla Bruni nebo Michael Bublé svými songy a jejich texty ale pokryjí asi tak 20% mluveného slova v seriálu, což pro angličtiny neznalé diváky musí být trochu náročné.

Docela zajímavě postavená kriminálka ve které exceluje Burak Deniz, který se na roli skvěle hodí a táhne většinu seriálu. Dilan Çiçek Deniz je zase jen "hezká" a v seriálu ji trochu válcuje Esra Ruşan, ale není to moc rušivé. Jednotlivé díly mají na turecký seriál snesitelnou stopáž a celkem hravě jimi lze nahradit pondělní detektivní příběhy na ČT. Zpočátku působí seriál tak nějak odtažitě, humorné vložky tak nějak "vydřeně" a celkově prvních pár dílů dělá dojem, že se filmaři pokusí o něco, na co vlastně nemají a co nevybočí z průměru. Časem se ale podaří hlavně kameře a místy třeba i vyloženě Tarantinovským vložkám posunout příběh z pozice velmi průměrné kriminální komedie do příběhu který odsejpá a baví. Kdo čeká romantickou komedii, tak asi narazí. Kdo hledá něco, co trochu vybočuje z průměrné turecké produkce a zároveň pobaví, tak bude dost možná spokojen. Scénáristé jsou stejní jako u seriálu Söz, ale fanynky Tolgy Sarıtaşe mohou zamáčknout slzu hned po prvních pár minutách a dále si jej neužijí. Milovníci Bizeta se najdou v mnoha hudebních vložkách z klasické hudby.

Ve srovnání třeba s Al Yazmalım podává v tomto seriálu Seçkin Özdemir téměř životní výkon. Je to ale pořád tak dokola a tááák dlouhé...

Nejen výborně postavený příběh o osudové lásce, ale i propracovaný scénář s řadou silných vedlejších postav a výborný soundtrack. Skoda jen toho strasliveho klise v podobe posledniho dilu. Za mne mohl serial skoncit o dil drive a byla bych vice komfortnim s nejvyssim ocenenim. Těžko hodnotit, do jaké míry vše presentované může být aspoň trochu reálné a do jaké míry se 38 rovnoběžka použila jen jako opravdu silná zápletka ve scénáři a Severní Korea je vykreslena zkresleně. Nicméně, nám starším ročníkům, které kdysi cestovaly po východním bloku, seriál připomněl opravdu mnohé.... Krásné scénky jsou např. z tržiště či zástavárny, zastavení vlaku pro výpadek proudu, domácí oslavy nebo prasátko na pikniku, podomácku ušité a správně presentované Newtro šaty a mnoho jiných. Doposud vzpomínám, jak když jsme měli na studiích hlad, tak jak jsme se chodili najíst na přilehlou spřátelenou posádku kasáren, která si pokoutně vařila na ubikacích a nikdo to nikdy neřešil...

Za mne skvělá výprava, ale jinak jsem docela trpěla a film se mi vůbec netrefil do nálady. Mám ráda operu a i když falešný zpěv a obecně herecký výkon Meryl Streep je vynikající stejně tak jako překvapivý Simon Helberg, druhá polovina filmu mne vyloženě obtěžovala. Šťastnou ruku měl ten koho napadlo obsadit Hugh Granta.

Je to celé hloupé a laciné, vtipy se opakují a postavy jsou víc než protivné, film se nebere vážně, ale jaksi postrádá nadhled. I přes velmi pěknou výpravu jej rozhodně nemusím vidět znovu. Na druhou stranu - místy jsem se děsivě trapnými hláškami upřímně bavila a i když nejsem stoupencem Zdeňka Trošky ani trošku, pro jeho publikum se jedná o žánrově téměř čistou podívanou která i přes jednoduchý sexuální humor a vrcholnou trapnost nějak jako celek drží velmi dobře pohromadě. To samo stačí na 2 *. Jednu hvězdu ale přidávám na Jamese Franca - jako herce jej opravdu nemám ráda a tady konečně zapadl do role, která mi k němu sedí - byl ještě protivnější než obvykle. Další hvězdu přidávám za odvahu natočit konečně fantasy, které se nebere vážně a i tím je paradoxně učinit koukatelné pro ty z nás, kteří tento žánr plný nesmyslně černobílých hrdinů s hejnem draků a trpaslíků raději vymění za klasickou pohádku.

Seriál je v podstatě standardní telenovela pro široké spektrum diváků různých věkových kategorií na téma jedné trochu rozvětvené a propletené rodiny. Počet manželských dětí se snaží překonat počet nemaželských a časem se to i daří, všichni se postupně milují nebo hádají, urážejí nebo usmiřují. Hodnotím vysoko ne proto, že by se jednalo o nějaký zásadní umělecký počin a intelektuál ať si raději určitě pustí Buňuela nebo dokument. Vysoké hodnocení si ale zaslouží filmařina v rámci daného žánru - skvělé obsazení i výborné herecké výkony včetně dětí, krásně vyvážené typové nastavení hlavních i vedlejších postav (u mne jednoznačně vede dědeček a babička), to jak nikdo není až na výjimky úplně špatný ani kladný a postavy jsou díky scénáři i hercům až neuvěřitelně reálné co do svých pohnutek, snů či rozhodnutí. Seriál opravdu nenudí. Za zmínku stojí i neošizená výprava a opravdu kvalitně a až nezvykle v detailu dotažený scénář (adaptace původně korejského scénáře). Je třeba zjevné, o co více dostal prostoru v této telenovele komediální talent a "živé" herectví Burcu Biricik ve srovnání např. s pozdějším seriálem Kuzgun, kde její postava je herecky více utlumená a, byť opět hlavní, je mnohem více mdlá.