Břeťa

V Nigérii řádí nepokoje. Revolucionáři pod vedením Idrise Sadicka se chtějí chopit moci. Zabijí celou královskou rodinu, vypalují vesnice a zabíjí bezbranné civilisty. Hrozí to i jedné z osad, kterou obývají čtyři američtí občané (doktorka, kněz a dvě jeptišky). Právě tito lidé jsou primárními cíli v záchranné akci skrz nigerijskou džunglí. Je na ni vyslán poručík A. K. Waters se skupinou profesionálních mariňáků americké pěchoty. Úkol je prostý - kontaktovat objekty a eskortovat je na místo určení, odkud odletí helikoptérou. První problém nastává, když doktorka řekne, že půjde jen za podmínky, pokud půjdou všichni ti, kteří mohou chodit. To je ale kolem 70 lidí. I přes tento handicap se půlka vesnice vydá džunglí na určené místo. Po dosažení bodu přiletí dvě helikoptéry na smluvené místo jak je dohodnuto. Kapacita je 12 míst. Doktorka se brání, že je podvedena a bez lidí neodletí. Do helikoptéry je přímo narvána a letí se. Poručíku Waltersovi se však během letu pohne svědomí a po hrůzném shlédnutí výsledku masakru jedné z vesnic usoudí, že není správné nechat nigerijské civilisty jen tak na pospas revolucionářům. Okamžitě změní kurz na předešlé místo a nechá vybrat 12 lidí, kteří poletí za kamerunské hranice. Zbytek, i s celou jeho jednotkou a doktorkou, se vydává ke kamerunské hranici pěšky. Avšak v patách mají rotu nigerijských nepřátel. Po čase narazí na vesnici, kterou je nutné eliminovat od záškodníků. Zhruba desetiminutová akce přinese své ovoce a bez ztráty muže je mise splněna na sto procent. Skupina se vydává dál po určené trase. Postupem času se přijde na druhý problém - mají mezi sebou informátora (udává revolucionářům vysílačkou souřadnice jejich pohybu). Naštestí na něj přijdou a jednou přesně mířenou ranou je po problému. Nastává však ještě problém číslo tři - mezi civilisty je Arthur Azuka, syn a dědic nigerijského trůnu, prezidenta a náčelníka královské rodiny Samuela Azuky. Zřejmě na něj zapomněli při vyvražďování jeho rodiny. Ke kamerunské hranici však zbývá ještě dlouhá cesta a nepřítel je tak blízko. Velitel Waters ví, že není úniku. Nejlepší obrana je útok. Vyčká se svými muži na revolucionáře a začne závěrečný boj. Sice mu v boji padnou čtyři muži, ale v konečném součtu je v několika násobném zisku, i když mu na konci z velké části pomohou americké stíhačky :) Už jsme tu! Enemies down, object saved, mission accomplished. Malá perlička na konec: Kdopak nám hrál Terwaseho, pravou ruku hlavního bosse revolucionářů Idrise Sadicka? Ano ano, je to Peter Mensah. Ten, který hrál v 300: Bitva o Thermopyl perského posla, jenž žádal pro svého poloboha Xerxése zemi a vodu a nakonec skončil v jámě :)

Velmi příjemně zpracovaná romantická komedie. Hlavní hrdina David Abbott pracuje jako zahradní projektant. Jeho život postihne nejkrutější rána - zemře mu manželka. Hodně času tráví po barech s přáteli, kteří se ho snaží odprostit od negativních vzpomínek. Rozhodne se pro pronájem bytu, který mu zcela "náhodou" přihraje osud přímo do náruče. Zde ale zjistí, že není jediným obyvatelem. Jeho nežádoucí spolubydlící je totiž duch předchozí krásné mladé majitelky doktorky Elizabeth Mastersonové, která ale leží v nemocnici, udržovaná v umělém spánku. Je totiž po těžké autonehodě a šance, že se dostane z kómatu, je mizivá. Nicméně její duch je až příliš živý a Davidovi život ve společné domácnosti pěkně znepříjemňuje. Ten se ji snaží všemi možnými prostředky vypudit a ignorovat, ale bez výsledku. Nakonec se domluví, že se pokusí jí pomoci. Duch si ale nic nepamatuje a musí na vše přijít od úplného začátku. To se jim podaří a časem se do sebe také zamilují. Avšak jejich štestí netrvá dlouho. Doktoři doporučí její sestře Abby, aby nechala sestru od přístrojů odpojit. Činnost mozku Elizabeth se totiž stále snižuje a naděje, že se probudí, patří do kategorie zázraků. Jako by toho už tak nebylo moc. Nejenže se dva zamilovaní nemohou ani dotknout natož obejmout, ale ještě jim chtějí doktoři jejich v podstatě platonický vztah úplně zničit :) Proto se David rozhodne i s nedobrovolným přispěním svého kámoše Jacka Houriskeyho ukrást tělo své lásky z nemocnice i s postelí a všemi přístroji. To se jim pochopitelně nepodaří a jsou zastaveni ještě uvnitř nemocnice. Bohužel během potičky sejme jeden z ochranky přívod kyslíku z obličeje Elizabeth a ta pomalu ale jistě umírá. Vytrácí se i její duch. David zkusí ještě poslední šanci, Elizabeth políbí. Snad si nevzali příklad z Šípkové Růženky :) Každopádně, ať ho vzali odkudkoli, jako zázrakem začne Liz fungovat srdce a vrací se mezi živé. Zdá se, že ke štestí těm dvou nic nechybí, ale skutečnost je jiná. Znovuzrozená Liz si totiž Davida vůbec ze svých vzpomínek nepamatuje a nezná ho. To je pro Davida velká rána, který to musí jít vydýchat ven. Pak nás nechávají filmaři trochu napínat, protože ukazují jen život Elizabeth a o Davidovi ani památka. Po nějaké době se Elizabeth nastěhuje znovu do svého bytu, kde už ale není její nájemník David, který se odstěhoval. Liz však připadne, že v bytě stále něco chybí. Pak uvidí na stole zaschlý kroužek od hrnka, který tak nesnáší. Vždycky lidi upozorňuje, aby si dávali pod hrnky podložky. Vrací se jí část vzpomínek. Rozhodne se jít na střešní terasu, která se proměnila v krásnou zahradu. David ji ještě dokončuje, když ho vyruší. Vrací ji rezervní klíč od bytu a loučí se s ní. Naposled jí řekne jménem Lizy, kterým jí nikdo neříká, jelikož to nesnáší a David tak oslovoval ducha, když byla ještě v kómatu. Elizabeth se náhle všechno vybaví a následuje dlouhá láskyplná závěrečná pasáž :) Film sice působí trochu jako naivní pohádka, ale je natočen nevtíravým a nápaditým způsobem. Mě osobně nadpůměrně potěšil a dávám mu proto i adekvátní hodnocení.

Film natočený jednoduchou formou téměř "na koleni", který přináší maximální citový požitek. Dva obyčejní, dá se říct, že spíše podprůměrní lidé, skříží své životy a stanou se přáteli a postupem času i něco více. O hudbě, jež nás provází od první vteřiny filmu až po konečné titulky, se nemá cenu dlouho bavit. Zkrátka a dobře je skvělá a Oscara nedostala jen tak pro nic za nic. Příběh je také zajímavý a promyšlený a především reálný. Scénář vychází z přirozeného myšlení lidí, tedy přesně tak, jak by normální člověk reagoval na danou situaci. Prostředí je sice někdy příliš temné a ponuré, až mně začínalo být blbě od žaludku, jak tam ti lidé můžou vůbec žít a uživit se prodáváním květin či spravováním vysavačů, ale asi se to dá. Na konci mi přišlo jen líto, že to neskončilo úplným happyendem. Ano, hlavní postavy spolu opravdu nebudou žít až nado smrti smrtoucí. To mě trošku zklamalo, fakt se k sobě hodili a čekal jsem, že dá Irglová přednost ryšavému Irovi, než tomu Čecháčkovi, se kterým se během jednoho telefonu opět udobřila a zůstala s ním v Irsku. O prázdninách mám domluvenou brigádu do Irska a po shlédnutí tohohle filmu doufám, že neskončím jako potulný kytarista na ulici. I když, stačí mít kytaru, umět zpívat a prachy na cestu do Londýna a úspěch bude zaručen :)