On je pouliční muzikant a občas si přivydělává v dílně svého otce. Jeho snem je živit se hudbou, ale to se mu vůbec nedaří. Ona je talentovaná pianistka z Čech, která odešla do Irska kvůli obživě a prodává na ulici růže. Když se ti dva náhodou potkají, zjistí, že jejich společná hudba má neobyčejnou sílu a podaří se jim získat nejen peníze na pronájem studia, kde natočí společnou desku, ale také přízeň a obdiv všech, kteří se na jejím vzniku podílejí. Oba si ale velmi záhy uvědomí, že takového člověka, jakým je ten druhý, se jim podaří v životě potkat jen jednou. Jeho nově nabytá svoboda a její minulé závazky tak oba ... (zobrazit celý text)
Once je rozhodně křehký, citlivý a milý film - jako jeho hudba, jako jeho ústřední dvojice - a těžko se mi píše, že pohled na tuhle skromnou sympatickou dvojku přebírající Oscara mě zasáhl daleko víc.
Byl jsem naměkko. Tohle politováníhodné nedopatření mě přitom potkává jednou, maximálně dvakrát za deset let. Pravda, kdybych Frames neposlouchal horem spodem, možná by to na mě tak silně nezapůsobilo. Možná. 90%
Přirozený, jednoduchý, krásný, dojemný, prostý, milý, opravdový a navíc naprosté zosobnění nezávislosti. Tím vším je "Once", navíc pro mě opravdu příjemným překvapením.
Skromný, tichý film, plný skvělé (a ne zvlášť tiché) muziky hrané od srdce, který mě lecčím překvapil. Něčím příjemně (kukuč Markéty Irglové, píseň, kdy se ve filmu Glen a Markéta poprvé potkají, etc), něčím méně příjemně (filmová matka, která byla zcela evidentně neherečka s velkým N), ale pozitivní dojmy rozhodně převážily. Vidět to v době, kdy vrcholilo rozhlasové "Falling Slowly" šílenství, asi bych byl kritičtější, teď (červenec 2009) je to vážně milý film, který si zaslouží svých 80%...a možná i nějakého toho Oscara:)
Krásné věci jsou jednoduché. Once je překrásný film. Once je film poletující vysoko nad všemi definicemi kýče. Improvizované dialogy, reálný ostych obou (ne)herců, jejichž vzájemný vztah přetrval i po ukončení natáčení. Písně, které chytnou za srdce nezávisle na hudebním žánru, jenž preferujete (ač, přiznávám, častým poslechem Boba Dylan jsem si vypěstoval slabost pro jednoduché texty s věcným sdělením, potažmo pro folk jako takový). Jde o maximálně přirozený a příjemný film a já nepřestávám žasnout, čeho lze dosáhnout s pár lidmi, jednou maximálně dvěmi kamerami a zhruba sto padesát tisíc dolarů. Doufám, že takhle vypadá film budoucnosti (i když, co si budeme nalhávat, Transformers mají taky něco do sebe :-). Apendix:The Story Continues... 90% Zajímavé komentáře: Nathalie, Tommy987, Ilicka, jahol, Zrzunda, loco
Pozor, spoilerovitý komentář: Geniální soundtrack prezentovaný homevideem, ve kterém se setkají dva lidé, kteří se předtím nikdy neviděli, ale po jednom dni, kdy si dvakrát zazpívají, se už najednou milují, přestože ona je vdaná a on miluje jinou. Vděčný chléb pro lidi, kteří si ještě neujasnili, jak vypadá pravá láska. Osobně si nemyslím, že by byla skryta v nulovém poznání a jednom piánu.
Scénář: John Carney ..
Po jedné za Glena, za Falling Slowly, za přirozenost, za lehkost, za opravdovost, za Markétku !! Hmm, to už je sice obhajoba na šest hvězd, ale jedenkrát za čas si tento milý, neviditelný bonus prostě něco tak neskutečně zdařilého zaslouží.. "miluji tebe" 100%.
Do chvíle než Glen Hansard s psíma očima skuhrá o sex s Markétou Irglovou jsem měl snahu ten film brát vážně. Od toho okamžiku je jeho pohled na svět, jeho pohled na vztah, na seznámení, na hudbu apod. něčím pro mě neznámým a příliš vzdáleným. Markéta Irglová je Češka a to je vysloveně její jediná přednost, protože hereckým projevem ani zpěvem mě nedokázala okouzlit natož zaujmout. Glen Hansard je od prvního okamžiku stupidní postavou se stále stejným pohledem. Romance o nich mi nepřijde romancí, nepřijde mi ničím emočně plným, zajímavé nebo překypujícím. Přijde mi to jako chladné setkání dvou lidí, kteří si myslí, že mohou mít jeden druhého a ignorují vše ostatní a v okamžiku, kdy si to uvědomí se jeden druhého vzdají. Asi jsem příliš chladný proti nezávislé tvorbě, která je z filmu tak patrná, ale co mě má okouzlit, když herci jsou toporní, příběh je kýč a hudba, až na pár výjimek, mi přijde jako anglický, český popř irský folklor, který mě nebere? Hodně lidem se to bude líbit, proboha proč by také ne, je tam Češka, mluví se tam česky(což je super :)), je to romantické a jsou tam písničky. Jo a abych nezapomněl ještě to dostala Oscara za Falling slowly. To může stačit někomu, ale ne mě.
Křehké na povrchu, hutné uprostřed. Nádherný komorní příběh o jednom setkání v srdci anonymní metropole. Lemováno písničkami, které vám vytrhnou duši z pantů, proletí s ní kolem světa a pak jí zase vrátí na původní místo. Z kina vyjdete za půl druhé hodiny, ale příjemně klepat se budete ještě pár dnů. Ať už se soundtrackem v uších nebo se vzpomínkami v hlavě. Tenhle film rezonuje na tolika místech, že se musíte držet opěradel... a bude rezonovat ještě dlouho po zhasnutí promítačky.
Milé, pravdivé, příjemné. Není toho třeba příliš vytýkat, možná se lze zamyslet nad hranicemi kvaziamatérského pojetí a jeho funkcí v přiblížení diváka příběhu a hlavně oběma protagonistům, kteří nemohou sázet na hereckou suverenitu, a proto je vše postaveno na jejich doslova hmatatelné bezprostřednosti.
Češka za tento film dostala Oskara, jenže je film tak dobrý jako muzika samotná? No, rozhodně je slabší, průměrnější a lidštější. Muzika ho jen nenápadně vyvyšuje o rázný bod kupředu. Jinak je to nudná fikce v životě dvouch lidí, kteří se potkali a ještě se od sebe neodloučili. No a to jejich setkání dokonce ocenili Oskarem. Řekl bych, že právem. Hudba je to opravdu hezká, taková klasická anglická, jen ještě taková silnější a s chytlavým hlasem Glena Hansarda. Nedokážu pochopit, jak je možný, že kdykoliv vidim na filmovém plátně Ira, má smysl pro humor, je zábavný a celkově příjemný i když ujetý člověk. Asi na tom všem něco bude, že Irové jsou zvláštní národ. Každopádně film si u mě zájem nezískal. To jediné, co tam stojí za řeč je právě hudba a vlastně taky to, že Irglová je Češka, což je nečekaný, ale k tomu tam taky občas mluví česky a je to docela příjemné slyšet češtinu v anglicky mluvícím filmu. Každopádně průměr, ale rozhodně příjemný. --- Falling slowly...
Naprosto souhlasím s těmi, jenž jsou filmem zklamáni a humbuk kolem něj berou spíše jako velkou nafouklou bublinu. Nejhezčí scéna a zároveň jedinná, která mě opravdu bavila a líbila se mi, byla cca v první čtvrthodině u klavíru, jinak mě příliš neoslovil. Pak už u mě stojí za zmínku snad jen pouliční sólo Markéty, tu píseň mám ze soundtracku nejraději. // Viděno 2x...
::::::::::::::::::::::::::::: GENIÁLNÍ A MOC ROZTOMILÝ FILM ! Začátek nemá chybu - moje nejoblíbenější písnička od Glena Hansarda ! Bohužel musím také říci, že se Markéta Irglová ke Glenovi nehodí ! Promiňte. :::::::::::::::::::::::::::::::.
