Gwaihir

Jakoby chtěl tentokráte Ridley Scott přímo navázat na svůj předchozí historický snímek, pokusil se o ztvárnění jednoho z nejznámějších příběhů evropského středověku. Vznikl tak výpravný film, z něhož po celou dobu sálá atmosféra oné nemilosrdné doby hrdinů a zrádců, která působí znovu velice opravdově. Tvůrci zde navíc dokázali najít zcela nový úhel pohledu na události vedoucí ke zrození postavy proslulého sherwoodského zbojníka s kapucí na hlavě. Přesto však i nadále platí, že ať už je v jakémkoli kinematografickém či literárním díle méně či více z této staré legendy, hlavní podstata výkladu skutků, o nichž vypráví, zůstává zachována. 80%

Tahle poněkud komorní procházka otce a syna ponurým post-apokalyptickým světem, v němž smrt je luxusem a krásné sny jsou předzvěstí jejího nevyhnutelného příchodu má určité zvláštní kouzlo, které zřejmě vychází z jejího velmi realistického pojetí, jenž nezahrnuje divákovy smysly přemírou akce a efektů, ale ponechává divákově mysli dostatečnou volnost pro úvahy nad jejím obsahem a odkazem, kdy cesta vlastně znamená život. 85%

Ty nejsilnější scénáře píše život sám a tento je určitě jedním z nich. Vypravuje příběh odvahy opustit svou rodinu a vydat se do neznámého světa, příběh odvahy vzepřít se svému osudu a bojovat za lepší život. Přiznám se, že mě to neuvěřitelné drama proměny křehkého pouštního kvítku v krásnou silnou ženu, částečně i díky nádhernému hudebnímu motivu, zasáhlo přímo do srdce, jenž bylo chvílemi plné smutku z té kruté skutečnosti a chvílemi se radovalo z každé milé maličkosti. 90%

Velice smutný, leč úchvatný, snímek nahlížející do samého nitra lidské duše, jehož vyprávění je prodchnuto neskutečně působivou a zvláštně mrazivou atmosférou vycházející částečně z takřka dokonalého hudebního doprovodu. Strašlivý příběh rodinného utrpení nad ztrátou nejmilejšího člověka, který je doplněn nádhernými výlety do tajemného světa mezi nebem a zemí, kde se zmařená nevinnost těžce vyrovnává se svým krutým osudem. Při jeho sledování v potemnělém sále jsem byl tímto dílem doslova pohlcen a ještě dlouho po jeho skončení jsem ve svém srdci cítil velmi silné dozvuky onoho vnitřního pohnutí, kterého se mi díky němu dostalo. 95%

V podstatě se dá říct, že podivuhodné Alenčino dobrodružství v říši pod králičí norou tentokráte asi nenaplnilo zcela všechna očekávání, která byla na tento příběh kladena. Na druhou stranu však pod rukama Tima Burtona vznikla opět krásně barevná a trochu bláznivá pohádka, která sice není nijak strhující dějem, ale rozhodně je velmi zajímavá vizuálním zpracováním. Jedinou věcí, která do toho opravdu vůbec nezapadla, je závěrečná píseň. 75%

Tak tohle je určitě jeden z nejzajímavějších "životopisných" filmů, které jsem kdy viděl. Jedná se o velmi originálně poskládaný obrázek, který poskytuje naprosto komplexní pohled na osudy jedné velice složité osobnosti. Oněch šest poněkud nesourodých dějových linií se vzájemně pěkně doplňuje a použité písně do této skládanky výborně zapadají. Zajímavé je obsazení Cate Blanchett do jedné z alternativních Dylanových tváří, jejíž výkon je v této roli takřka geniální. 90%

Po příjezdu na ostrov vypadá pozvolný úvod do děje skoro jako začátek celkem běžného thrilleru s kriminální zápletkou. Jakmile se však rozjede ta skvělá spletitá hra, v níž se skutečnost ztrácí ve světě představ a naopak, je to opravdu strhující. Po posledním záběru jsem se přistihl ve stavu nehybného zamyšlení a jen lituji, že jsem v něm nemohl zůstat o několik minut déle. 95%

Vskutku zajímavé imaginárium si pro nás v tomto počinu Terry Gilliam přichystal. Je to poměrně zvláštní a notně bláznivé představení, které tak trochu neposedně kmitá mezi "skutečným" světem lehce absurdní reality a "neskutečným" světem kouzelné fantazie, jejíž využití jakožto zbraně v boji proti ďábelskému záměru je opravdu velmi originální. Snímek, jenž tolik oplývá nápaditostí se hned tak nevidí. Jen to vyprávění se může někomu zdát místy poněkud matoucí. 80%

Tento fascinující film je snad prvním v mém životě, na který jsem si do kina našel cestu hned dvakrát, poprvé na 2D a podruhé na 3D verzi. Je třeba říct, že i v klasické variantě je to skutečně nádherné pokoukání na celý ten životem překypující svět, do něhož nás James Cameron zavedl. V něm se odehrává krásný příběh, který je sice vcelku nekomplikovaný, ale zároveň také plný odkazů na náš svět, které do něj takřka dokonale zapadají a dokáží zasáhnout, a to jak v rovině emocionální, tak v rovině filozofické. Kdybych si mohl vybrat svou příští existenci, chtěl bych žít jako příslušník lidu Na'vi na planetě Pandora. 100%

Velmi důstojné rozloučení s legendární jižní tlapou. Je to takový upřímný příběh sympatického mistra světa v těžké váze na odpočinku, který se ohlíží za svým životem a zároveň cítí, že ještě může něco vykonat. Způsobem sobě vlastním sděluje lidem, na kterých mu záleží, co si myslí, a svou jednoduchou logikou působí stejně mile jako kdysi. Jeho zápas s vytáhlým a zatím neporaženým šampiónem má předem známý výsledek, ale přesto ne zcela. 80%