Elementál

Špičkový a kultovní snímek, který vyniká podle mě propracovaným scénářem a prolínáním jednotlivých scén a osudů jednotlivých postav. Závěr který nepřináší výraznou pointu, ale zkrátka "v pohodě skončí" také není na škodu. Mimoto nelze opomenout dobré herecké výkony a zejména charakterové rozložení všech zúčastněných. Vždyť co by byli Samotáři za film bez Jirky Macháčka jako ortodoxního, až bizarního zhulence anebo třeba Ivana Trojana, jakožto otce běžné a spokojené rodinky (no, až na to, že je až fanaticky zamilován do jedné půvabné slečny)? Možná jsem si film zamiloval, protože patřím do mladé generace a byl mi proto bližší, možná je to způsobené tou až poetickou náladou, kterou film dýchá...anebo možná příznačnou hudbou (nemohu nezmínit píseň Lucky boy, nebo Chladná ako zmrzlinový pohár), ale každopádně nezapomenutelná a neokoukatelná záležitost. NUTNOST VIDĚT! :-)

Na první shlédnutí mi přišlo, že film má až příliš nezachytitelnou dějovou linku a příliš useknutý závěr. Ale jelikož některé filmy si zasluhují více šancí, shlédnul jsem tuto geniální lynchovinu znovu. Napodruhé, když už jsem věděl co mám očekávat jsem od obrazovky téměř oči neodtrhnul a jen si užíval tu neopakovatelnou atmosféru. Tma, divné hučivé zvuky, zvrácený smysl pro humor (úžasná rodinná večeře), podivný pocit vnitřního neklidu - to všechno se spojuje v tomto brilantním neprávem nepochopeném kousku. Při dívání se můžete tisíckrát ptát proč je tam to a ono a jaký mělo zrovna tohle smysl, ale porozumět Mazací hlavě se všemi jejími zákoutími a zákruty je úkol téměř nemožný. Pro mě je hlavní myšlenka filmu boj proti zlu a proti nesnázím - Henry je konfrontován s jakýmsi zplozencem pekla (mimozemšťan) a musí si srovnat v hlavě jak s ním naloží. Situaci mu pomáhá řešit anděl (podivná bytost zpívající úžasnou neopakovatelnou píseň In The Heaven...) a film vrcholí ve chvíli, kdy se Henry ocitá díky svému úsudku a inteligenci v nebi. Nebo ne? A jaktože mohli s Henryho filmu na konci vyrobit gumu a co to vlastně celé znamená...? To se asi nikdy nedozvíme... Jeden z nejlepších, ne-li nejlepší Lynch!

Nezpochybnitelně jeden z největších filmových klenotů všech dob - syrově naturalistický pohled do duše feťákovy, aneb vynikajíci Ewan McGregor v roli obyčejného člověka, propadnuvšího se do slastí i strastí heroinu. Podstatně preciznější snímek, než Boylův předchozí Mělký hrob staví především na dobře držené atmosféře, inteligentním scénáři, přijemné hudbě a samozřejmě také uvěřitelných a dobře zahraných postavách. Navíc se z drogového filmu nesnaží udělat debilní pubertální rádobyzábavu ani moralistickou intelekutální sondu. Naopak - Trainspotting je uvěřitelný, plný hutného, výborného černého humoru, který se někomu může zdát možná trochu hrubšího zrna, ale kupříkladu já jsem po několika shlédnutích shledal, že se směju natolik často, že by pro mě film mohl mít žánrové označení "komedie" stejně tak dobře jako "drama". No prostě...parádní, pravdivý, syrový a přece milý zážitek :-)

Těšil jsem se a nebyl zklamán... Dynamický, svěží snímek, který vás i přes své stáří vtáhne do děje a nepustí. Jak to dopadne? Kdo vyhraje? Zemře někdo další? Podivné, pokroucené kulisy dotváří atmosféru děsu a nejistoty... Postavy se snaží žít a přežít a některým se to daří lépe a jiným hůře. A ta pointa...někomu by se možná mohla zdát vousatá, ale já byl nadšen. Dodatek č. 1: Film jsem shlédnul s úžasným hudebním doprovodem hudebního dua Dva, bez nich by byl film poloviční. Dodatek č. 2: Okamžik kdy Caesare otevře poprvé oči je jeden z nejděsivějších okamžiků filmu :-)

Po prvním shlédnutí - šok a nepochopení, ale přesto úžasný zážitek. Napodruhé (jak už to u mě a u Lynchových filmů bývá) maximální soustředěnost, snaha o pochopení, která nedošla naplnění, ale rozhodně už nemám pocit, že se vznáším ve vesmíru, ale k pevné zemi se blížím řekněme z oběžné dráhy... :-) Velmi zajímavý, zdánlivě klidně promlouvající snímek, který se v určitý moment šíleně zvrtne... Hodně mystiky, hutně posypáno lynchovským humorem, jako příloha podávána depresivní hudba a stejně depresivní obraz, K pití pak úžasný "Klub přátel ticha"... Lynch jak ho máme rádi! "This is the girl..."

Naprosto úžasný snímek, možná jeden z těch nej. Ano, je brutální, syrový až na dřeň, ano je to plné mučení, násilí, sexu, či vzájemné spojení těhto tří. Ano, hlavní hrdina je vzor špatnosti...ale přesto dávám za 5 - Krtek totiž (pro mne) nebyla vyvražďovací záležitost, ale v podstatě film o hledání dobra. Jak přežít ve světě, který je krutý po všech stránkách - lidské i přírodní? Můžete zůstat dobří nebo se musíte stát taky jedním z nich, abyste přežili? Temná, surrealistická záležitost v níž není ani minuta zbytečná - mnohdy se obejdeme zcela bez dialogů, i přesto, že v jiných filmech by se k nim autoři nepochybně uchýlili. Tady ne. V Krtkovi je vše jasné - alespoň postavám. Diváci občas mohou tápat, co se vlastně právě teď stalo, ale hned o pár minut později zjišťujeme jaký byl skutečný význam a dochází nám, že slova by byla zbytečná.___Zajímavý je také rozdíl mezi první a druhou částí filmu - zůstal nám sice hlavní hrdina, ale už to není tak docela on a navíc příběh se odehrává zcela jinak. Ale i toto má svůj důvod. Když k tomuto mystickému zážitku připočtu atmosfŕu již zmíněného zkaženého světa, čtyři pouštní mistry a další a další drobné faktory, nemůže mi vyjít nic jiného, než 5*. Zkrátka film, na který se nezapomíná!

Parádní záležitost, která vás bez problémů vtáhne zpět do šedesátých let, do období dlouhých vlasů a konopného kouře. Celý film je o ničem a vlastně o všem - o životě, takovém, jakým by měl být - čistém, bezstarostném, prostém. Vypointování celého příběhu je sice přehnané, ale přeci jen ne nečekané - řekl bych, že zejm. druhá půle k takovémuto rozuzlení nutně směřovala. A říkám si, je-li to dobře nebo ne... Kdyby film skončil šťastně, odcházel bych od něj s takovým tím hřejivým pocitem, který máte po shlédnutí krásného filmu. Takhle se sice kýžený pocit nedostaví, ale snímek aspoň není přeslazenou limonádou a člověk se nad ním i zamyslí... Tak těžko říct.