Bambulin

Slavnosti sněženek (1983)

Pro mne je film lepší než Hrabalovi knižní předlohy. Vynechal hluchá místa a zvýraznil zajímavé postavy. Např. rozdělení předobrazu pana Metka (viz. povídka pan Metek) pro role Hanzlíka (ve filmu Leli, v reálném životě Jiří Fiala) a geniálně ztvárněným panem Karlem v podání režiséra Krejčíka. Různé drobnosti jsem se však dozvěděl až z knížky Slavnosti sněženek - lidské osudy a odhalená tajemství v Hrabalově Kersku Bronislava Kuby. Např., že hostinský byl náladový člověk. Jednou přívětivý, jindy zase naštvaný na celý svět. Proto to střídání nálad Jiřího Schmitzera. Nebo ve filmu epizodní paní Beníková, ta co ji myslivci urazili šlapku. (Mimochodem, cyklisté vědí, že šlapky jsou na E55, na kole jsou pedály). Hrabalovou inspirací byla vdova po prvorepublikovém důstojníkovi. Drobná, vzdělaná, kurážná a vlídná paní. Zpátky k filmu. Plejáda známých herců i místních stvořila pro Čechy jeden z nejlepších filmů. Drobné, ale výrazné role Krejčík, Vláčil, Jegorov a jeho přelézání hrazení. Johana Tesařová řvoucí i a to hlavně, pohrdavě poslouchající Hanzlíkův výklad o dršťkové polívce. Štibich se strašným svetrem s jelínky a nakřivo posazenou brigadýrkou. Hrušínský mladší balící si cigaretu jednou rukou.