Recenze (16)
Expendables: Postradatelní (2010)
Akční béčko jak se patří s většinou akčních ikon 80. let, ve kterém o hlášky či akci rozhodně není nouze. Nechybí ani trocha nadsázky a ironie, takže pro milovníky žánru rozhodně povinnost. A navíc jsem se zamiloval do hodinek Panerai Luminor Regatta, které měl na ruce Stallone.
Počátek (2010)
Po prvním shlédnutí spokojenost, jednoznačně nejlepší filmová podívaná tohohle léta a nejspíš na to v dohledné době zajdu ještě jednou. Hlavní děj se sice dal bez větších problémů usledovat, ale spoustu narážek a skrytých detailů jsem tam na poprvé určitě nepobral.
Pan Nikdo (2009)
Chytře vymyšlený a po formální stránce vymazlený snímek, který mi asi ze všeho nejvíc připomínal Gondryho vynikající Věčný svit neposkvrněné mysli, ale těch paralel by se tam dalo najít utčitě víc (namákou Donnie Darko či Osudový dotek). Pro mě osobně velmi příjemné překvapení a jeden z nejzajímavějších snímků tohohle roku.
Kuky se vrací (2010)
Moc příjemný film plný dětské fantazie a nevídané originality, v mnohém ne nepodobný Miyazakiho Cestě do fantazie. I po technické stránce něco naprosto nevídaného a celkový zážitek jenom umocňuje výborný dabing postav. Doporučuji všem, kdo se alespoň na chvíli chtějí zase vrátit do dětských let.
Brazil (1985)
Jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec, orwellovská totalita umocněná kafkovskou absurdní byrokracií, to vše v úchvatném retro hávu okořeněném Gilliamovým absurdním černým humorem. A jako snad v každém jeho filmu, i tady je otevřený a těžko uchopitelný závěr, takže i po několikátém shlédnutí máte stále o čem přemýšlet.
Imaginárium Dr. Parnasse (2009)
K dokonalosti tomu sice něco málo chybělo, ale i tak je to Terry Gilliam zpět ve své vrcholné formě. Neuchopitelné a nesourodé, přitom s velkým filosofickým přesahem a celkově to byl hodně silný zážitek, i když asi jenom pro relativně úzkou skupinu lidi, co to náležitě docení.