Kuky se vrací

Je to malé, růžové, vtipné a zažívá to setsakra dramatické situace, kde jde o holý plyšový život! Je to Kuky./// Po velmi úspěšných Vratných lahvích, na které stáli (nejen) důchodci frontu přichází J. Svěrák s dalším filmem, ovšem na české poměry velmi netradičním. Kuky je mixem hraného a loutkového filmu. Projekt měl být hotový už v roce 2008, ale potýkal se s řadou obtíží. To tak ostatně bývá, když natáčíte povětšinou v lese, kameramani se válí po zemi, loutku drží až 4 lidé a odpoledne už štáb posíláte domů, protože v lese je tma jak pod mechem./// Když se Kuky na skládce zvedne a začíná utíkat před bagrem, co mu jeho pidi nožičky stačí, přichází tak dobrodružství, kde je zdánlivě obyčejný les plný zvláštních postaviček, maliní je nebezpečným škrtičem a pošírované zaječí bobky luxusní pochoutkou! Je zřejmé, že Svěrák chtěl svůj příběh ukotvit v realitě, ovšem já bych si celou linii reálného světa nechala ujít. Ne, že by Ondřej či jeho matka hráli špatně. Ale linie s bezdomovcem (divný Kaiser) nebo neustálé nákupy v Albertu jsou otravné. (Product placement z filmu často přímo řve, ale bez něj zkrátka v našich podmínkách film nikdy nevznikl). Jakmile se Kuky rozběhne po zasluněném obilném poli, rozehraje se hravá hudba, jste tam! Jste v kouzelném dětském světě plném fantazie a skvělých nápadů. Co postavička, to originál. Film pobaví děti, aniž by ovšem na dospělé působil infantilně. Rozesměje, aniž by použil trapné a vulgární troškovské vtipy. Vše vypadá dokonale a zcela profesionálně. Svěrák dokázal, že máte pocit, jako kdyby ten lesní mikrosvět skutečně existoval./// Dabéři se se svými postavami vypořádali dobře (Čtvrtníček, Lábus, Liška), až na Macháčka, který v roli zlého Anušky dost přehrává. Ondřejovi jde dabing Kukyho kupodivu lépe než samotné hraní. Jeho dětsky rozviklaný a nejistý hlas je přesně to, co byste si u světa neznalého médi představovali. Z. Svěrák coby morousovitý Hergot je skvělý (jeho hlas dobře zafungoval už v teaseru) a dodává postavě novou dimenzi. Chválím též hudbu poměrně neznámého Michala Novinského. Když je to potřeba, stává se hudební podkres epickým a mocným, jindy je decentní a jemný, aby pak mohl být hravý a rozverný – stejně jako svět, ve kterém se vše odehrává./// Přesto, že Kuky nemá vyloženě nudné pasáže, dokonalý také není. Když ze mě cca po hodině opadlo prvotní vzrušení a nadšení, začala jsem víc věnovat pozornost jiným aspektům filmu, než jen uchvacující vizuální stránce. Gradačně je film docela nevyrovnaný, v poslední třetině bezhlavě servíruje jednu akci za druhou, přidá i divočáky, ale napětí tak dlouhou dobu udržet nelze. V podstatě Kuky neustále někam jde - domů, zpět do lesa, zase zpět domů… Neustále před někým prchá (hlídači skládky, Anuška). Pokud však nejste zarytí cynikové, doteď máte na posteli svého oblíbeného plyšáka a odmítáte ho vyhodit, byť už je úplně olezlý, věříte, že když jedete rychle, tak je zima, bude vás Kuky bavit. Film vás do vezme originálního světa, z jehož odpadků by dostali zelení amok, kde by gurmáni znechuceně krčili nos nad místními pochoutkami, kde mají místní obyvatelé vytuněná auta nitrem a kde malý medvídek s velkou hlavou plnou pilin hravě natrhává všem záporákům… pytlíky! (11.05.2010) (méně) (více)