Nejsilnější zážitky:

Requiem for a Dream: Mansell + Aronofsky + skloubení hudby s obrazem poprvé, depresivní ždímačka nejvyššího kalibru. Pro někoho může být nepříjemné dívat se, jak se čtyři hlavní hrdinové řítí do záhuby. Někdo nezkousne ani styl, který Aronofsky používá (rozdělenou obrazovku, nezvyklé úhly kamery). Kdyby byl ale tenhle film natočen jinak, nepůsobil by takhle. Plus jsem nikde neviděl lepší ženský herecký výkon, než jaký tady podává Ellen Burstyn.

Oldboy: Cesta pomsty s nářadím v ruce, tréninkem z televize, tajemným věznitelem a dvouminutovou kulervoucí bitkou bez střihu. Oldboy začíná velmi stylově: na streše domu, z jehož kraje visí muž, kterého od pádu zachraňuje jen ruka Oh Dae-Sua (vynikající Choi Min-sik), která ho drží za kravatu. A stejně stylový jako začátek je i zbytek filmu. Výborná je i hudba, jeden z nejlepších soundtracků vůbec. A ačkoliv na mě pointa Oldboye nezapůsobila tak, jak pravděpodobně měla, pocity jsou stále silně pozitivní.

The Fountain: Mansell + Aronofsky + skloubení hudby s obrazem podruhé, nádherné obrazy na pozadí tématu věčného života a umírání. Fontána není tak dějově jednoznačná jako Requiem za sen a stravitelná pro většinu lidí asi taky nebude, nicméně se mu silou, kterou ve výsledku působí, vyrovná.

28 Days Later: Dokonale vystihnutá atmosféra vylidněného Londýna, po jehož nočních ulicích (a po celé Anglii) se potulují zombíci, kterým virus taky zlepšil fyzičku a naučil je kurevsky rychle běhat. První polovina patří určitě na nejvyšší místa v pomyslném žebříčku nejatmosferičtějších věcí/scén. Fascinuje mě postapokalyptické prostředí, všechny ty vylidněné domy, prázdné, mrtvé ulice. Takže jde si představit něco lepšího než prázdný Londýn, navíc natočen tak, jak je tomu tady? Asi ne.. A útěk v tunelu? A kurva!

25th Hour: Herecký koncert ústřední trojice, poslední den chlapíka chystajícícho se do vězení a návdavkem dva geniálními záběry podkreslené monology.

Carnivale: Mladík se schopností uzdravovat, kněz, jenž se chystá přivést do zaprášené a vyschlé Ameriky třicátých let apokalypsu, souboj dobra se zlem, tak tak přežívající cirkus táhnoucí se od místa k místu dle rozkazů Vedení, tajemného "muže za oponou", a kde nikdo netuší, s čím se vlastně potýká a k čemu to vše směřuje. Fantastické.

Seriály, které můžu pořád dokola:

The Office: První díl je kopií anglického originálu, pak se ale vydává vlastní cestou. Seriál dokumentárním stylem, kde postavy o kameře ví a sem tam se před ní schovávají nebo se jí svěřují, sleduje chod jedné kanceláře, kde normální (V tom reálném slova smyslu; každý z nás má nějakou špatnou vlastnost. Ať to může být přehnaná láska ke kočkám zahrnující i jejich olizování, nebo prostě to, že je člověk pomalejší a působí hloupě) i vyšinutí zaměstnanci pracují pod ještě vyšinutějším šéfem, který postrádá byť jen špetku sociální inteligence a svým chováním uvadí ostatní do rozpaků a často je nutí cítit se za něj trapně. A o to tady jde: slovy Primy, která tohle veledílo pohřbila dabingem, "Trapnost nebyla nikdy zábavnější". A mají pravdu, nic zábavnějšího k sehnání není. Starší díly jsem viděl všechny asi pětkrát a ani ty novejší neztrácejí nic na kvalitě. Rozhodně doporučuju, ale je fakt, že tohle není pro každého a většina to spíš nestráví, než aby to hltali jako mainstreamovější seriály typu HIMYM nebo TBBT.

Scrubs: Tak trochu jiní doktoři a jejich prvních pár let v nemocnici. JD, něco mezi mužem, dítětem a holkou, neustále se ponořující do šílených představ, které musí okamžitě po návratu do reality hlasitě okomentovat; jeho nejlepší přítel, holohlavý chirurg Christopher "Brown Bear" či "Chocolate Bear" Turk; panovačná sestra Carla; magor Elliot, která si není vůbec jistá sama sebou a má sklony ke zmatkování; doktor Cox, který vezme JDho pod ochranná křídla, zatímco ho neustále oslovuje dívčími jmény a všechny okolo častuje jedovatými poznámkami s patřičně dlouhými větami a opakováním slabik; nerudný primář Kelso; údržbář, který si zasedne na JDho, rád si hraje na doktora Ú. Držbáře a nemá ani svoje vlastní jméno a další postavy, jež tvoří celek, který sice v osmé sérii lehce ztrácí dech, ale pořád se drží na mém pomyslném druhém místě hned za Office. UPDATE: devátá řada je sračka, nedívejte se na to. Scrubs skončili osmou.

Gilmore Girls: Neskutečně ukecaná věc s uvěřitelnou atmosférou maloměsta, hektolitry kafe, skvělým dabingem a velkým počtem situací vtipnějších než v lecjaké komedii. V podstatě stačí (a GG ani nic moc navíc nedělají), aby scénáristi nechali Lorelai a Rory napospas buď samy sobě, nebo je zamotat mezi jejich šílené sousedy (u mě vede Kirk a Taylor a Luk a.. je jich hodně) či Lorelaiiny rodiče. Prvních čtyři, pět sérií se jedná o výbornou zábavu, která inteligentním humorem cáká na všechny strany. Bohužel se to pak láme a změnu Rory v rozmazlenou fiflenu jsem nějak nevydýchal. Což je sice škoda, ale žádný negativní účinek to na předchozích cca 100 dílů nemá.

Méně známé seriály, které stojí za pozornost:

Nejočekávanější filmy:

A trochu hudby:

Nejoblíbenější  filmy jsou spíše nejlepšími filmy.