Alisha666

Nevím, jestli jsem v životě viděl něco nudnějšího. A to to začínalo tak dobře... střepama v hlavě a tak. Dokoukal jsem to. A doteď nevím, jak se mi to povedlo.

Bylo to tak... japonské. Seriózně, hodnotit tenhle film a vědět prd nebo ještě míň z japonských reálií, asi bych byl musel jít s procentama dolů. Možná, že příběh (jaký vlastně?) nebyl úplně nejpodařenější a efekty nejskvělejší, ale pokud toužíte po nějakém jiném bijáku, pořád jsou tu pro takové nadšence ještě americké horory, že? V těch japonských jde většinou o něco jiného. O spirit, o atmosféru. Zničit, nahlodat, narušit psychiku. A většinou se jim to povede. Proč je proboha přede dveřmi sůl? Proč se obětuje jídlo? Proč ta ženská mává smetákem z papíru? Moc se mi to líbilo, moc. Ale páč už jsem viděl z japonské dílny lepčí kousky (i když asi ne tolik napchané rituály), je to tak 65%. Než se mi to rozleží a než mě přijde navštívit nějaký nebožtík. Pak cena soli ještě stoupne.

Japonský gore mám fakt rád. Ne, že bych se na něj musel dívat znova, ale mám ho rád. A ti co to hází do odpadu nerozumí goru. Tak.

Nic vám nebudu vyprávět. Tohle je povinnost vidět. Tak mrkejte. (Jako každá japonská ztřeštěnost to pochopitelně stojí za to!)

To je tak strašně špatnej film, že se mi k tomu nechce vlastně vůbec nic psát. Ani Rain to nezachránil. A tak to už je fakt v prčicíh, vážení.

Upřímně - jedničku jsem neviděl. Jenže tady hraje Park Gi Woong. A dobře to hraje. Hraje to tak dobře, že o tom ví celý panelák. Chlapec může být pyšný a sousedi celí šťastní, že budu mít tak dlouhý život. Junko mě sice dost vytáčela, ale díky Jong-manovi jsem to rád přežil. Ona je takový ten typ postavy, který fakt nemůžu vystát. Upindaná mladá asiatka, která hlasitě brečí, kdykoliv má k tomu důvod. A i když ho nemá. Gi Woong to ale všechno zachránil a vynahradil a tak vůbec. Za tuhle roli mu měli dát ně jenom prachy, ale taky zlato a drahý kameny. A na to, že to byla jeho první hlavní role, by mu k tomu pokladu mohli přihodit i oskara :D

Vlastně... se mi to dost líbilo. Bylo to takové... japonské. Takové o životě - když se něco sere, tak pořádně. Žádná storka na dobrou noc. Možná o tom už nikdy přemýšlet nebudete a možná jo. Osobní tragédie. Skokro každý člověk nějakou má. A co teprve když se to týká zdraví. A především pak smrti. Hlavní charakter se vyvíjí s příběhem. Je to hodně krkolomný začátek téměř bezcharakterního kluka, který dospěje až do fáze, kdy pomáhá ostatním, i když sám občas potřebuje pomoct. V šestadvaceti skončit z ničeho nic na vozíku není zrovna selanka. A už vůbec ne v Japonsku jako japonec. Zdá se, že už není pro co žít a co málo co zbývá, se sype jako domeček z karet. Ale někteří jsou silnější, než si sami vůbec uvědomují... A ti silnější přežijí.

Na začátku aby člověk brečel smíchy a na konci se válí v pravých slzách nefalšovaného zoufalství. A to ne proto, že by ten film byl špatný. Ba naopak. Jak si vycvičená bestie uvědomí, že na světě jsou i důležitější věci než loajalita k republice, než zabíjení "nepřátel" a než vštěpovaná pravda. Co je pravý život, opravdoví lidé, opravdová přátelství. Když vyšleš zabijácké komando s průměrným věkem pětadvacet, aby se nepozorovaně infiltrovalo do obyčejného vesnického života, co čekáš severokorejče?! I severní korejci mají mozek, ne všechno je vymyté. Ve skutečnosti je to pěknej doják. Ale (jak jsem od korejců čekal), je tak dobře zpracovaný, že titanikové podúrovně zdaleka nedosahuje. Jediné, za co srážím jednu hvězdičku, je přehršel "létajících" scén, na které zrovna nejsem. Jinak kamera, efetky, krv, všechno super. A ještě bych mohl začít básnit o tom hereckém obsazení, že...

Jedno z nejroztomilejších doramíček, co jsem zatím viděl. Normálně rodinná dorama nevyhledávám, ale k tomuhle jsem se dostal nějak náhodou a spíš omylem... moc hezký omyl. Aiba je v roli tatíka (který ani netušil, že je tatíkem, prostě jím najednou je) opravdu zlatý a malá Koharu je fajn děcko (nemám-rád-děti!). Když už si na ty postavičky zvyknete, je to občas taky pěkně na nervy. A nejvíc vás oddělá ten konec. Celkově určitě stojí za shlédnutí a i nerodinné typy (jako já) to zvládnou a třebas se jim to bude i líbit :)

Kdybych tam těch hvězdiček mohl narvat deset, tak je tam naperu. Od první vteřiny do té poslední - fantastic, baby. Tak abych tady neblinkal jen duhu a něco k tomu řekl: za prvé je to v zimě (plus body ode mě, starého mrzouta, co zimu tak rád), za další - to obsazení bych si sám nevymyslel ani ve snu, na kterej ouřad mám psát děkovnej dopis? A dál - atmosféra. Vážení! ta atmosféra. Sic není u korejských snímků ojedinělá, už mě to párkrát sebralo, ale tahle podivná, plíživá, schizoidní atmosféra, ta nedá mozku ani dušičce pokoj. Uzavřená skupinka teenagerů a pančitel. A pančitel není a je tu pan doktor. Pan doktor Psychopat. A psychopaty já mám rád. A vlastně kdo z těch osmi/devíti studentů je normální, to si řekněme na rovinu. Andílek to asi nebude a rudovlasej Woobin asi taky ne. A jestli byl celý průběh čupr, co potom ten konec! Experiment, který vyšel. Halelujah!