The Accompaniment
Recenze (1)
Před filmem, který začíná věnováním Juliovi Cortázarovi, je třeba mít se na pozoru. Nejsem sice znalcem jeho díla, ale něco málo jsem četl a protože jeho tvorba se mnou poměrně rezonovala, do budoucna u mě každá zmínka jeho jména znamená jistá očekávání. A zde opravdu došla naplnění. Nejsem si jist, zda jde o adaptaci Cortázarovy povídky nebo se tvůrci jen snažili vystavět příběh v jeho duchu. Zásadní je, že tento film vyžaduje alespoň základní diváckou snahu o ponoření se do děje, resp. vcítění se do postavy, protože by se snadno mohlo stát, že tzv. pointa projde těsně okolo bez sebemenšího kontaktu s divákem. Zápletka je prostá a v jisté formě ji známe téměř všichni. Stárnoucí skladatel filmové hudby pracuje na zakázce, jenomže múza stále jaksi nepřichází a navíc ho neustále ruší bohémští přátelé, kteří evidentně nemají na práci nic lepšího než vysedávat po kavárnách a různými neočekávatelnými způsoby mu ztěžovat práci. Když už začíná být opravdu zoufalý, zjeví se náhle řešení ze směru, který absolutně nečekal. Řešení, které měl už delší dobu před očima, ale které až do poslední chvíle nedávalo smysl, protože čekalo na prozřetelnost, která mu prostřednictvím řady překážek dala právě onen význam rozhřešení. Ta nejzásadnější věc v tomto filmu je neviditelná a vlastně i docela nicotná. Právě takové na první pohled nenápadné věci jsou ale v životě jedny z nejzajímavějších a ze stejného důvodu je tohle pozoruhodný film. ()