Obsahy(1)
Poprvé se pořezala ve třinácti letech a od té doby nesčetněkrát. Co vede mladé lidi k sebepoškozování a díky čemu se mohou zachránit? ... „Marie mě upoutala svou extrémní vnímavostí, vysokou inteligencí a neobyčejně černým smyslem pro humor,“ říká režisérka Zuzana Kirchnerová o hlavní protagonistce svého filmu Marie v hlavě. „Zároveň byla schopná velmi dobře domyslet, co pro ni zveřejnění jejího příběhu bude znamenat, a i přesto se rozhodla do toho jít, protože chce pomoct ostatním lidem s tímto problémem,“ vzpomíná režisérka. Marie Vonzino studuje na univerzitě a na první pohled by nikdo neřekl, že může už od dětství mít vážné psychické problémy s nutností psychiatrické péče. „Většinou se pořežu ve sprše, takže se potom sprchuju dál, čekám, až se to zastaví, pak vylezu ze sprchy a jdu dál,“ vypráví Marie v dokumentárním filmu. „To první, co se mi vždycky po řezání dostane, je hrozná úleva. Nemusím řešit školu, nemusím řešit vztahy s rodiči, s bráchou, nemusím řešit to, že nezapadám mezi vrstevníky, můžu řešit jenom to, že teď mi tady teče krev a já se o to musím nějak postarat, aby po mně nezůstala krvavá koupelna.“ V posledních letech výrazně vzrostl počet dětí a dospívajících s psychickými poruchami. Podle WHO až 20 % dětí a dospívajících zažije nějakou formu duševního onemocnění. Navíc polovina prvních příznaků duševních onemocnění se projeví již před 14. rokem věku a až tři čtvrtiny před 24. rokem věku. Většina nemá k dispozici včasnou pomoc, nebo ji ani nevyhledává, a to z mnoha různých důvodů včetně stigmatizace. Další faktor toho vývoje je pandemie covid-19, která ovlivnila duševní zdraví množství dětí a dospívajících. Jedním z jejích důsledků je i nárůst sebepoškozování a sebevražedných úmyslů u mladé generace. „Já jsem se už dopředu domnívala, že situace v dětské psychiatrii nebude jednoduchá. Ale i tak mě naprosto šokovalo, jak moc je péče o dětské pacienty nedostupná,“ říká k tématu režisérka Zuzana Kirchnerová. „Zároveň mě velmi nemile překvapilo, že i třicet let po revoluci jsme daleko za západními standardy, že se fatálně nedostává individualizované péče a že se děti z psychiatrických hospitalizací často vracejí v horším psychickém stavu, než v jakém byly v době nástupu do zařízení, které jim mělo pomoct,“ vyjmenovává filmařka hlavní problémy dětské psychiatrické péče. (Česká televize)
(více)