Prolog
Prologue
Obsahy(1)
Sovětský barevný širokoúhlý film se stereofonním zvukern o dramatických historických událostech roku 1905. Středem děje je osud rodiny Matveje Kruglova, dělníka z Putilovských závodů, který v tomto památném roce prožije několik otřesných okamžiků, v nichž pozná na, které frontě bojovat. Dlouho věřil, že jedině car, "milosrdný a dobrotivý otec všech", pomůže lidu zmírnit nesnesitelnou bídu. Devátého ledna 1905 byla však mezi obětmi, které měl na svědomí car, také Kruglova malá dcerka Nastěnka. Masakr u Zimního paláce mu otevřel oči. Prostřednictvím své dcery Marfy, uvědomělé revolucionářky, poznal Kruglov v tomto roce Lenina. Když přišel čas, postavil se se zbraní v ruce na barikády první ruské revoluce. Film „Prolog" byl promítán v Československu po prvé u příležitosti X. mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech v r. 1957. (FILMOVÝ PŘEHLED 40 / 1957) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (1)
Natáčení širokoúhlého barevného filmu se stereofonním zvukem „Prolog" bylo v Sovětském svazu sledováno s velkým zájmem. Také jeho promítání na plátnech sovětských kin se stalo velkou událostí. Zájem o tento film vzbudil především fakt, že se filmaři znovu pokusili umělecky ztvárnit grandiosní historické události roku 1905, roku první ruské revoluce. Zájem byl podpořen také tím, že bylo známo, že film vytvářejí přední mistři sovětského filmu v čele s Jefimem Dziganem. Dzigan na filmu pracoval podle scénáře dramaturga Alexandra Štejna (autora předloh k filmům „Hrdina Černého moře", „Koráby útočí" a řady dalších). Zajímavé je, že kamera byla svěřena dvěma kameramanům, zcela odlišného uměleckého charakteru a výrazu. Valentin Pavlov (kameraman „Kubaňských kozáků") je mistrem lyrického žánru, Boris Petrov projevil, zejména ve spolupráci s režisérem Alexandrovem („Cirkus" a „Volha, Volha") nevyčerpatelnou vynalézavost, citlivé porozumění pro filmovou specifičnost. Hudbu k filmu „Prolog" složil jeden z nejnadanějších sovětských filmových hudebních skladatelů Nikolaj Krjukov, který před dvaceti lety pracoval s Dziganem na filmu „My z Kronštatu". Filmem „Prolog" pokračoval režisér Dzigan v linii započaté revolučním filmem „My z Kronštatu". V „Prologu" měl k disposici nejmodernější filmovou techniku, které plně využil jak barvy, tak i širokého formátu a stereofonního zvuku. Velkolepě ovládl Dzigan zejména davové scény. Do hereckého ho souboru vybral Dzigan Nikolaje Plotnikova pro postavu Lenina. K této roli jej předurčila ta okolnost, že Plotnikov představoval Lenina ve hře „Muž s puškou" ve Vachtangově moskevském divadle. Tato zkušenost mu pomohla odhalit nové detaily při uměleckém ztvárňování postavy velkého Lenina. Pavel Kadočnikov vytvořil postavu mladého Gorkého také již po druhé. Po prvé hrál Gorkého ve filmu Sergeje Jutkeviče „V záři nového dne". (Podle sovětského materiálu.) Rudé právo napsalo o „Prologu" po jeho uvedení na festivalu: „K vyjádření svého záměru používá Dzigan všech prostředků, jež má současná kinematografie k disposici. Komponuje do širokého formátu mohutné masové scény, demonstrace na Palácovém náměstí i detailní portréty a důmyslně rozehrává partituru zvukového obrazu a prostoru kolem sebe. Celý film ladí na barevně lomených scénách plných šerosvitu. Dává ožít obrazům i atmosféře, které již pevně zakotvily v našem podvědomí, a v některých místech se dopne skutečně filmové metafory. Ne zcela se podařilo dosáhnout individualisace charakteru jednotlivých hrdinů, takže se film nestal dramatem dílčích lidských osudů, ale obrazem významných událostí velké doby." Filmový přehled 40/1957 ()