Nespokojen put
Troubled Road, a Man Decides
Obsahy(1)
Bulharský umělecký film ze současného života na vesnici. Hrdinou příběhu je rolník Mito Petrov, který sice vstoupí do zemědělského družstva, ale touží dále po samostatném hospodaření a nedovede se smířit s novinkami v zemědělské práci, které vedení družstva zavádí. Vesničtí boháči využívají jeho rozladění a chtějí ho použít k rozbití družstva. Petrov podlehne, z družstva vystoupí, ale nakonec pozná svůj omyl; trpké zkušenosti zlomí odpor a on vděčně přijímá přátelskou ruku družstevníků. (FILMOVÝ PŘEHLED 42 / 1955) (oficiální text distributora)
(více)
Poznámky o bulharské kinematografii podle projevu Angela Angelova na tiskové konferenci na VIII. MFF v r. 1954: Do roku 1944, to jest do osvobození od kapitalistického útisku, nemůže se v Bulharsku mluvit o skutečné výrobě filmů. Bylo sice natočeno několik hraných filmů, které však představovaly spíše pokusy prvých pionýrů o vytvoření bulharského národního hraného filmu. Teprve po pádu fašistické vlády, díky komunistické straně, lidové vládě a bratrské pomoci sovětské kinematografie, začali bulharští filmoví pracovníci budovat opravdu uměleckou filmovou výrobu. Správa kinematografie je součástí ministerstva kultury a sjednocuje několik samostatných sektorů, zabývajících se výrobou filmů, distribucí a technickým vybavením kin Bulharska. Tři studia pro výrobu filmů jsou na sobě závislá, ale mají své vlastní vedení: Studio hraných filmů, Studio vědecko-populárních filmů a Studio týdeníků a dokumentárních filmů. Studio hraných filmů vyrábí nyní čtyři hrané filmy ročně. Thematika bulharských filmů je zaměřena na zesílení a upevnění socialistického uvědomění národa. Obtíže, se kterými se tvůrčí pracovníci při své práci dosud setkávali, pramení ze tři zdrojů. Tak jako jiné kinematografie, i bulharská kinematografie se setkává se značnými potížemi při vytváření vhodných námětů. Byla proto navázána spolupráce se Svazem bulharských spisovatelů. Druhá obtíž se týká výchovy filmových kádrů. Když se totiž po roce 1944 tvořila kinematografie, nebyly ani tvůrčí ani technické kádry. Proto bylo vysláno několik mladých nadaných pracovníků do SSSR, kde s úspěchem absolvovali režii, dramaturgii, kameru, vyšší technickou filmovou školu atd. Po jejich návratu byli pověřeni výrobou filmů. Díky skvělé přípravě a uvědomění zhostili se svého úkolu velmi dobře a vytvořili první hrané filmy. Druhá skupina studovala v Československu a Polsku. Obě tyto skupiny rovněž úspěšně absolvovaly studia a nyní jsou také zapojeny do výroby filmů. Kromě toho byla otevřena filmová škola, která vychovala již další filmové kádry. Po ukončení školy byli tito pracovníci zapojeni do štábu sovětsko-bulharského filmu „Hrdinové Šipky", kde pod vedením sovětských mistrů získali velmi dobré praktické školení. Třetí těžkostí je technické zařízení. Po osvobození nebyla žádná technická základna. I zde, díky bratrské pomoci Sovětského svazu, byly získány potřebné zdroje. Filmová produkce roste. Bylo započato s budováním filmového střediska. Vyjma hraných filmů vyrábí bulharský film ročně asi dvacet filmů populárně vědeckých, tři kresleně a dva loutkové, 52 filmových týdeníků a asi patnáct dokumentárních filmů. V Československu bylo uvedeno již několik bulharských uměleckých filmů, většina z nich měla československou premiéru na mezinárodních filmových festivalech v Karlových Varech a získala několik cen. První umělecký film zestátněné bulharské kinematografie „Kalin Orel" režiséra B. Borozanova byl uveden v r. 1950. Dále byly promítány filmy „Jitro nad řekou" režiséra Antona Marinoviče a Stefana Saradžieva (1952), „Poplach" režiséra Zachari Žandova (1952), „Danka" režiséra Ivana Fičeva a Borise Borozanova (1953), „Pod jařmem" režiséra D. Dakovského (1953), „Píseň o člověku" režiséra B. Saralieva (1954) a „Zářijoví hrdinové" režiséra Zachara Žandova (1954). Filmový přehled 42/1955 () (méně) (více)