Chinnamul
The Uprooted
Obsahy(1)
Indický umělecký film o lidech, kteří ztratili přístřeší a možnost alespoň trochu lidského života. Zavádí nás do jedné z vesnic, poblíž hranic Indie a Pakistanu, jejíž obyvatelé podlehnou panice z bojů mezi muslimy a Hindy, prodají svá políčka a odstěhují se do Kalkuty, kde jim slibovali přístřeší a podporu. Zde žijí stejně jako mnoho jiných vystěhovalců v hrozných podmínkách bez vyhlídky na lepší život. Pro našeho diváka je tento film vzácnou příležitostí seznámit se s indickou kinematografií i těžkým životem indického lidu. (FILMOVÝ PŘEHLED 16 / 1954) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (1)
Tento film je prvým indickým filmem, který širší publikum u nás uvidí. Proto několik poznámek o indické kinematografii. Prvý indický film „Radža Harišmadra" měl roku 1913 premiéru. Režisérem filmu byl D. G. Phalke, který do roku 1917 natočil dalších třiadvacet filmů. Od té doby je možno sledovat stálý vzestup indické filmové produkce, ve které začali indičtí obchodníci vidět dobrý výdělečný podnik. Ovšem film si těžko probojovával cestu k samostatnému tvůrčímu pojetí a k zobrazení indické současnosti. Indická kinematografie žila pod přímým vlivem anglického filmu, jehož obliba byla uměle udržována. Také společenské zvyklosti měly svůj vliv. Milostné vztahy ve filmu odmítaly pravověrné složky indické společnosti jako nepřijatelné a bylo velmi těžké získat pro film dobré herce. Kina neměla dobrý společenský zvuk. Proto také nejpopulárnějším zdrojem námětů až do let třicátých byly náměty mythologické, které bylo možno bez větších obtíží servírovat negramotnému publiku. — Zvukový film přišel do Indie v roce 1928. Prvním indickým zvukovým filmem je „Alam Ara", mluvený v hindustánštině. Příchod zvukového filmu přinesl nové problémy, zejména jazykové. V Indii je mnoho jazykových skupin a bylo třeba vyhovět všem. Proto v této době začínají se vyrábět indické filmy v několika jazycích. Od roku 1931—1941 se vyrobilo 1600 filmů a počet kin stoupal. Vyrobené filmy procházely rukama přísné censury, která nedovolila, aby indický film se mohl stát skutečným pomocníkem v národně osvobozeneckém boji indického lidu. — Za války stoupal zájem o film, zřizovala se nová kina a vznikaly nové filmové výrobny. Vláda byla nucena omezit výrobu pro surovinové obtíže o 25 procent. Po válce zaznamenala indická kinematografie další vzrůst. Přes nepokoje, které v zemi trvaly až do roku 1948, se filmová výroba zdvojnásobila. Vedle themat, kterými se snaží indický film přiblížit hollywoodské produkci (i v Indii vzniká v této době kult hvězd), objevují se některé filmy, jako na příklad film „Vyděděnci", který nyní přichází do našich kin, jež se snaží věrně zachytit problémy, kterými žije indický lid. Ovšem jde o výrobu soukromokapitalistickou a umělce z řad indické buržoasie, proto tyto filmy jsou prosty jakékoliv revolučnosti. — A závěrem několik čísel: Indie má 60 filmových atelierů, 2058 stálých kin a 928 kin putovních s průměrnou denní návštěvou asi 2,000.000 diváků. Není bez zajímavosti, že průměrná délka indického filmu je 4000 až 5000 m, což je téměř dvojnásobek délky filmů, na jaké jsme zvyklí my. Filmový přehled 16/1954 ()