The Path to Love
Recenze (2)
Člověk se připraví na romantickou story, jak je psáno hned v úvodních titulcích a ejhle, ona se ani tak nekoná. Místo ní dostaneme poměrně nahrubo otesaný, ruční kamerou natočený a chvílemi dokumentarizující snímek o comming outu jednoho Alžířana. Formálně je snímek zajímavější než příběh samotný. (Co také po stopadesaté točit o comming outu, že?) Je to právě zakomponování až dokumentárně působících sekvencí o historii života homosexuálních menšin v Maghrebu (oblast na severu Afriky, západně od Nilu zahrnující například Alžír, Maroko, Lybii, Tunisko...), exotické prostředí a poměrně syrové snímání všedních dní hlavního hrdiny, co člověka upoutá na tomhle filmu. Stejně tak jsem ocenil pozvolné a jemné náznaky věcí příštích. Takhle decentně a bez intimností natočit milostné vzplanutí hlavního hrdiny ke svému prvnímu muži tak, aby to diváka nenudilo a aby to snímku neubralo na atmosféře, je obdivuhodné. Škoda jen toho zbytečně nakýčovatělého konce. (V roce 2003 obdržel režisér a spoluator scénáře Rémi Lange za snímek hned tři ceny na minoritních festivalech a IMDB hlásá 7.2 bodů z 10.) ()
Je moc dobře, že v evropských podmínkách mohl vzniknout tak otevřený a velice intimní film. V Maghribu by bylo něco takového dodnes nemyslitelné. Nevím, jestli hlavní představitelé byli herci, nebo ne, ani netuším, do jaké míry byly jednotlivé scény improvizované, spontánní, či inscenované. Každopádně působily až neuvěřitelně přirozeně, autenticitu podtrhovala ruční kamera a převažující dokumentárně laděné rozhovory, úryvky z knih, apod. I přes ne zrovna originální "zápletku" a ten až příliš konvenční závěr to dohromady nepůsobilo hloupě nebo povrchně. To je zásluha dobré režisérské práce. Filmový vztah se pozvolna rozvíjí, je uvěřitelný a přirozený, dokonce s mnoha rozpačitými momenty, kdy divák vidí, že "herci" vlastně nehrají. Proto a taky díky vhledu do problematiky gay komunity maghribských emigrantů na počátku století bych tenhle technicky surový snímek označil v rámci žánru za nadprůměr. ()