Giselle

Jeden z nejslavnějších romantických baletů v nastudování Státní opery Praha.  Giselle je svým způsobem synonymem romantického baletu. Nejen pro dnešní popularitu tohoto díla, ale především pro samotný příběh a typ hrdinky. Básník Théophille Gautier přišel na námět k tomuto baletu v knize německého básníka Heinricha Heina, který zaznamenal pověst, že dívky, které zemřou před svatbou, se mění ve víly a za nocí vábí osamělé poutníky a utancovávají je k smrti. Od ideje k premiéře baletu neuplynulo ani čtvrt roku. Konala se v Pařížské opeře na konci června roku 1841 a titulní roli tančila zbožňovaná Carlotta Grisi. Hudbu napsal tehdy velmi oblíbený Adolphe Charles Adam a choreografie byla dílem Jeana Coralliho a také tehdejšího manžela Grisiové, Julese Perrota. Poslední, kdo zásadním způsobem zasáhl do podoby choreografie, která je dnes základem většiny světových inscenací, byl francouzský tvůrce ruského baletu Marius Petipa. A dá se říci, že když ke konci 19. století Giselle téměř zmizela z repertoáru, byl to právě ruský balet, který toto dílo uchoval.
Nejslavnější českou Giselle nastudoval v roce 1969 choreograf Jiří Blažek právě na scéně tehdejšího Smetanova divadla, nynější Státní opery Praha. V ní se vystřídala plejáda velkých českých tanečnic. A jednou z nich byla i Hana Vláčilová, choreografka a režisérka mimořádné inscenace, kterou uvádíme. Premiéru měla v dubnu roku 2011. Brzy po své úspěšné londýnské premiéře v této inscenaci začala hostovat také primabalerína Anglického národního baletu, absolventka pražské konzervatoře, Daria Klimentová. Tanečnice mimořádných technických kvalit i hereckých schopností. Její Giselle bere dech. Je skutečně onou vílou, která se vznáší vzduchem, a přitom k tomu nepotřebuje žádné divadelní stroje. "Jen" dokonale ovládá techniku klasického tance a žije svou postavou. Dva říjnové dny roku 2011 ve Státní opeře, kdy zde Daria Klimetová se svým jevištním partnerem Vadimem Muntagirovem hostovali, byly pro divadelní publikum skutečným svátkem. (oficiální text distributora)