Poslední harmonika

Snímek je sice prezentován jako dokument, ale zároveň má všechny rysy té nejlepší fikce. Jeho režisér Alejandro Sanderman dokázal proměnit všední příběh ve věrohodnou sondu do světa tanga dnešního Buenos Aires, včetně jeho salónních tanců, hudebních pamětníků a výrobců hudebních nástrojů, opatrujících relikvie tamější hudby. Snímek se citlivě a spontánně noří do argentinské národní a lidové hudby par excellence. Výsledkem je popis každodenní reality světa tanga a přístupu, jaký k této oblasti zaujímají mladí lidé, kterým byla až donedávna cizí. Snímek je poskládán z drobných příběhů plných vášně v rytmu poezie přeměněné na hudbu. (La Película)