Nu te supăra, dar...

Svět sám pro sebe, kde vládnou pravidla, která odporují běžnému rozumu, a přesto jsou dokonale platná. Dny tu ubíhají v každodenní rutině a nekonečných rozhovorech o životě, smrti, Bohu, předpovědi počasí: co je božské a co ne? Kdo přináší déšť a kdo sucho? A vůbec, co je vůbec normální a co ne... Na křehké, téměř nerozlišitelné hranici mezi fikcí a dokumentem film přemýšlivým a obrazově vytříbeným způsobem sleduje komunitu lidí žijících na okraji, která má neměnnou, nesmírnou lidskou hodnotu, ačkoli ze sociálně utilitárního pohledu je tato hodnota nulová. Zdánlivě absurdní děje tak nabývají skrytých významů a hlubokých emocí – jediný způsob, jak uniknout absurditě bytí, je láska. (Doc Alliance Films)