Sotchi 255

V srpnu roku 2006 se v ruském přímořském letovisku Soči strhla bouře a zabila okolo padesáti lidí. Byla mezi nimi i krásná mladá Irina. Její někdejší milenec Guillame, který se vydal vypátrat okolnosti její smrti, beze stopy zmizel, a jediným vodítkem, které po sobě zanechal, byly jeho kresby a deníky v pokoji č. 255 v hotelu Primorskaja. V jejich stopách se pak vydává režisér snímku a vypravěč v jedné osobě. Příběh se pomalu odvíjí a nabývá tvar a směr daný filmařovými setkáními během jeho putování. Rytmus filmu evokuje cestopisné filmy či malátné tempo noirových filmů. Jedná se o příběh lásky či přátelství? Je portrétem jedné ženy, či ženy jiné? Je snad vyšetřováním státního tajemství? Útržkovitým popisem dnešního Ruska? Snímek je tím vším dohromady, a to na podkladě citlivého, smyslného a kinematografického materiálu. Jean-Claude Taki již natočil několik filmů na mobilní telefon, tentokrát se však se svým skromným nástrojem pustil do mnohem dlouhodobějšího projektu. A dopadlo to více než dobře, neboť nejistá kvalita obrazu se nakonec stává jeho spojencem. V její tajuplnosti a hutnosti se odráží melancholie putujícího, který je přítomen pouze v hlase komentáře, a tudíž vždy mimo obraz, navždy vzdálený. (Doc Alliance Films)