Blue Water, White Death

Překvapivě málo známý dokument o žralocích, který byl velkou inspirací pro Petera Benchleyho při psaní Čelistí (část jeho štábu dokonce poskytla podmořské záběry pro Spielbergovu filmovou adaptaci). Nejde o tradiční vzdělávací dokument, ale o bezprostřední záznam z dobrodružné výpravy několika odvážlivců. Jakýsi znuděný milionář si v 60. letech najal partu lidí, aby vyrazili na moře hledat velkého bílého žraloka, kterého tehdy ještě nikdo nenatočil v jeho přirozeném prostředí. Posádku lodi tvoří potápěči, odborníci na žraloky, ale i folkový zpěvák hrající během plavby na kytaru (ano, stejně jako v pozdějším The Life Aquatic). Blue Water, White Death působí spíš jako realistický dobrodružný film. Na dokument je film nezvykle napínavý (a širokoúhlý). Neruší vás žádným popisným komentářem. Díky tomu máte pocit, jako byste skutečně strávili nějaký čas s posádkou lodi. Postupně poznáváte všechny její členy, o které se posléze bojíte, když opustí bezpečí lodi a časem i potápěčské klece, zatímco kolem nich krouží několik desítek hladových žraloků. Hledání velkého bílého žraloka jim zabralo několik měsíců, ale během nich se jim podařilo natočit velké množství jiných žraloků (a tehdy ještě povolený lov velryb, na který není příjemný pohled). Celý film ale zároveň s napětím očekáváte, kdy konečně pohlédnete do očí slibovaného lidožravce. Blue Water, White Death má v určitých chvílích až hororovou atmosféru, jakou u přírodopisných dokumentů často nezažijete. Dnes už jsou takové ponory poměrně běžné i pro turisty, kteří si s parybami dělají selfíčka, ale ve své době šlo o něco průkopnického, což je z filmu cítit. A sugestivnější dokument na tohle téma nejspíš nenajdete. (22.06.2017)