Recenze (1)
Experimentální animovaný autoportrét samotného tvůrce, v kterém, jak napovídá název, hraje především jeho hlava. Griffin vypráví, jak byla v dětství hladká, naivní a dětská, přičemž tehdy kreslil velmi detailní, propracované obrázky s psychologickými podtóny. Nyní, v dospělosti, je tomu přesně naopak, což názorně ukazuje morfující smrští jednoduchých kresbiček tváří. Za frenetického mixu zrychlených hlasů a místy až free jazzové hudby zároveň rozehrává v druhém plánu zběsilé animace své vlastní tváře v různých grimasách, vzniklé z větší části pomocí xeroxu. Tyto dvě linie, tedy reálná podoba i stylizované kresby, pak ve vzájemné symbióze dospějí do závěru, vracejícího se v mírné obměně na začátek filmu a symbolizujícího vztah mezi tvůrcem a dílem v různých etapách života. ()