Dva kolouškové

Jožka z hájovny měl rád zvířátka. Jednou, když nesl tašku s rybami, spatřil dva koloušky. Přiblížil se k nim, hladil je a hrál si s nimi. Oba si je nemohl vzít, a tak si vybral alespoň jednoho a odnesl si jej domů. Zatím se vrátila srnka, čichla ke kolouškovi, ale ucítila pach ryb a člověka. Od té doby se už ke svému kolouškovi nehlásila. Zatímco se jeden koloušek dostal až do Jožkova domova, druhý osiřel v lese. Byl zvyklý jen na mateřské mléko, a tak zůstal v hlubokém lese o hladu. Jožka dorazil domů a uvažoval, co má dát kolouškovi jíst. Vzpomněl si na Bělu, psí matku, která vychovávala svá štěňata a také jim dávala mléko. A tak koloušek našel novou matku o nový domov. Náhoda zachránila i druhého kolouška. Běla ráda běhala po lese. Když jednou běžela mezi stromy, spatřila druhého kolouška. Také koloušek si jí všiml a ucítil pach mléka, a proto běžel za Bělou. Tak tedy měla Běla svá štěňata a ještě dva koloušky-kojence. Oba kolouškové si záhy zvykli na novou maminku, jež jim zachránila život. Žili teď spokojeně v hájovně. Rostli a sílili, Bělino mléko už nepotřebovali, protože se dovedli uživit sami, ale přesto se stále drželi blízko hájovny a s Bělou byli stále dobrými kamarády. Když pak Jožka běžel do lesa, kolouškové ho rádi doprovázeli. Jožka si najednou vzpomněl, že udělal chybu, když kolouška pohladil a vzal jej domů, protože tím málem zahubil druhého kolouška, nebýt náhody. Proto je lépe, díváme-li se na zvířátka v lese; není dobré se jich dotýkat, natož je z lesa odnášet. Lesní zvířata patří do lesa, tam je jejich přirozený domov, kde se nejlépe vyvíjejí. (Filmový přehled)