Život na Špicberkách

Během polárního dne, trvajícího několik měsíců, všichni pracují a všude vládne chaos a shon. Ale s příchodem polární noci jakoby se tu čas zastavil. Špicberky, norsky Svalbard, jsou ostrovy rozkládající se v Severním ledovém oceánu. Je to nejsevernější část Norského království a zároveň také Evropy. Podle Špicberské dohody z roku 1920 spadá souostroví pod přímou svrchovanost Norského království a od roku 1925 je rovněž jeho součástí. Podle Špicberské dohody ale také mohou občané zemí, které se staly jejími signatáři (dohodu podepsalo i bývalé Československo) stejným právem využívat přírodní nerostná bohatství ostrovů. Díky této dohodě zde například mohlo vzniknout několik osad majících stálé ruské osídlení. Nejvýznamnější aglomerací ostrovů je městečko Longyearbyen, které je správním střediskem souostroví a má kolem 2 000 obyvatel, převážně Norů a Rusů. Špicberky vypadají na první pohled malebně, ale jejich obyvatelé rozhodně lehký život nemají. Ostrovy leží za polárním kruhem a jsou z 60% pokryté ledovci a sněhem. Místní arktické podnebí ovlivňuje Golfský proud, který výrazně otepluje zejména západní pobřeží, a proto tu moře ani v zimě většinou zcela nezamrzá. Nicméně i přes příznivé působení Golfského proudu zde průměrné letní teploty dosahují maximálně 5° Celsia. Polární noc zde nastává v listopadu a končí v polovině února, aby ji zhruba od poloviny dubna vystřídal polární den. Hlavním zdrojem příjmů Špicberk je těžba uhlí. Norská státní uhelná společnost zde zaměstnává téměř 60% norské populace žijící na ostrově, a také zajišťuje některé místní služby a infrastrukturu. Další příjmy přináší rybolov a v posledních letech také vzrůstající turistický průmysl. A v neposlední řadě jsou Špicberky také domovem výzkumníků a badatelů, neboť po celém souostroví je roztroušeno mnoho klimatologických, geologických a dalších výzkumných stanic. (Česká televize)