Tamara Lees

Anglická herečka Tamara Lees byla hvězdou italské kinematografie padesátých let a natočila padesát filmů, její filmografie však zahrnuje převážně béčkovou produkci, i když nezřídka hrála i hlavní role. Její vlastní jméno byla Diana Helen Tamara Mapplebeck a narodila se ve Vídni, kde tehdy její otec pobýval pracovně. Matka byla herečka ruské národnosti, což do jisté míry vysvětluje jedno z křestních jmen Tamara, které se nakonec stalo uměleckým pseudonymem. Od dětství žila Tamara v Británii a její dívčí půvab jí později otevřel cestu k modelingu a účasti v reklamách, zvítězila také v několika soutěžích krásy.

V roce 1946 se provdala za původem amerického herce Bonara Colleana (1924-1958) a je zřejmé, že on stál za počátkem její filmové kariéry. Tamara Lees se poprvé objevila ve filmové adaptaci divadelní hry DOKUD SLUNCE SVÍTÍ (While the Sun Shines, 1947) významného režiséra Anthonyho Asquitha. Zatímco ona se tu mihla v roli manikérky, její manžel Bonar Colleano hrál jednu z hlavních postav. V letech 1948-1949 pak odehrála vedlejší role v pěti britských filmech a nakonec se pokusila prorazit v Itálii.

Italská poválečná kinematografie byla útočištěm řady hereček různých národností, v italských filmech hrály Francouzky, Američanky, případně blonďaté krásky ze severských zemí, ostatně ani Tamara Lees nebyla jedinou Angličankou, která v Itálii zkoušela štěstí (připomeňme například tragicky zesnulou Belindu Lee). V Itálii debutovala závěrem roku 1949 účastí hned ve dvou filmech (ROMANTIKA – Romanticismo, 1949; RUDÝ SOKOL – Il falco rosso, 1949). Zmínku si zaslouží film PSÍ ŽIVOT (Vita di cani, 1951), v němž byl jejím partnerem Marcello Mastroianni, značnou popularitu jí přinesla role královny Atlantidy v mimořádně úspěšné komedii TOTÒ ŠEJK (Totò sceicco, 1950) se slavným italským komikem Totò v titulní roli.

Trvalý pobyt v Itálii vedl k odloučení a nakonec v roce 1951 i k rozvodu s Bonarem Colleanem, který nakonec o několik let později tragicky zahynul při autonehodě. Později se jejím druhým manželem stal filmový producent Fulvio Vergari. Tamara Lees mezitím během padesátých let točila několik filmů ročně, krůček směrem ke společensky závažnějším tématům učinila vedlejší rolí v oceněném Germiho filmu MĚSTO SE BRÁNÍ (La città si difende, 1951), připomeňme také postavu zlomyslné prostitutky Very v komerčně úspěšném melodramatu ODPUSŤ! (Perdonami!, 1953) režiséra Maria Costy.

V polovině padesátých let Tamara Lees díky své sošné kráse dostávala především role šlechtičen, ať už ve filmech dobrodružných nebo historických. Hrála například kněžnu Metternichovou v historickém snímku HRABĚNKA CASTIGLIONE (La contessa di Castiglione, 1954), hraběnku Margot Le Brun ztvárnila ve třech příbězích slavných tří mušketýrů, tuto postavu ostatně převedla i do televizního zpracování. Poslední (a hlavní) roli hraběnky Ottavie della Rocca hrála v dobrodružném filmu MEČ VE STÍNU (Una spada nell'ombra, 1961) plodného tvůrce tohoto žánru Luigiho Capuana.

Doba pokročila, postupně opadal zájem o herečky jejího typu, navíc jí už pomalu táhlo na čtyřicet. Tamara Lees se proto počátkem šedesátých let rozhodla pro návrat do Anglie, kde se v soukromí luxusního sídla věnovala psaní a malování. Vzhledem k tomu, že mezi poslední filmovou rolí a smrtí uběhlo bezmála čtyřicet let, její úmrtí na anglickém venkově zaznamenal jen málokdo. Tamara Lees zemřela ve městě Pershore poblíž Birminghamu 22. prosince 1999 krátce po svých 75. narozeninách.

Pavel "argenson" Vlach