Rakouský režisér Franz Antel se narodil 28. června 1913 ve Vídni do rodiny poštovního úředníka. Začátkem 30. let začal navštěvovat První vídeňskou akademii zvukového filmu a již během studií na sebe upozornil filmem VAGABUNDEN (Vagabundi). Přesto, že snímek nedokončil, otevřel mu dveře do Německa, kde v roce 1935 získal německé občanství a začal pracovat ve filmové branži. Nejdříve působil jako asistent kamery, asistent režie a poté pracoval jako vedoucí produkce. Za války byl ve filmovém oddílu německé armády a v roce 1944 se dostal do ruského zajetí.
Po návratu domů založil vlastní filmovou výrobnu a během let se stal jedním z nejlepších rakouských režisérů. Do roku 1967 natočil ve Vídni přes 40 filmů a poté se přesídlil do budapešťských ateliérů, kde natočil pod pseudonymem François Legrand sérii úspěšných erotických komedií s maďarskou herečkou Teri Tordayovou v roli falešné hostinské. Sérii zahájil v roce 1963 snímek DIE WIRTIN VON DER LAHN. V roce 1968 natočil pokračování FRAU WIRTIN HAT AUCH EINEN GRAFEN a o rok později další dva díly, FRAU WIRTIN HAT AUCH EINE NICHTE a FRAU WIRTIN BLÄSST AUCH GERN TROMPETE. V roce 1970 natočil pátý a zároveň poslední díl FRAU WIRTIN TREIBTES JETZT NOCH TOLLER.
V 70. letech se vrátil ke komerční tvorbě a od 80. letech slavil úspěch s filmovou sérií o vídeňském řezníkovi Karlu Bockererovi s Karlem Merkatzerem v hlavní roli. První díl série DER BOCKERER natočil v roce 1981 a děj příběhu nás zavede do Rakouska v letech nacistické okupace. V druhém díle z roku 1996 DER BOCKERER 2 pokračuje pookupační dobou (1945 - 1955) a v třetí části DER BOCKERER 3 - DIE BRÜCKE VON ANDAU zavede osud Karla Bockerera do Maďarska v době protikomunistického povstání v roce 1956. Po úspěchu předchozích dílů se ještě ve svých 90 letech rozhodl natočit čtvrté pokračování NEUE BOCKERER 4 - DER PRAGER FRÜHLING, kde se posunul v čase a příběh zasadil do dramatických událostí "Pražského jara" 1968. Zajímavostí je, že jednu z rolí vytvořila rakouská herečka Caroline Vasicek, která je původem z Československa. Její rodiče opustili svou vlast právě kvůli srpnové okupaci v roce 1968.
Franz Antel byl pětkrát ženatý. První ženou byla v letech 1938-1948 Hilde Louise Wittke, druhou ženou od roku 1953 herečka Hannelore Bollmann, manželství skončilo v roce 1958 rozvodem. Třetí ženou byla od roku 1970 Elisabeth Freifrau von Ettingshausen, manželství skončilo o sedm let později její smrtí. Čtvrtou ženou se o rok později stala Sibylla Thin. Manželství skončilo v roce 1989 rozvodem, ale v roce 1995 se vzali podruhé a tentokrát manželství vydrželo až do Antelovy smrti. Zemřel 11. srpna 2007 ve vídeňském pečovatelském domě ve věku 94 let.
Petr "contrastic" Kubíček