Vitalij Policejmako

Narodil se 5. května 1906 v Caricynu (dnes Volgograd) jako Vitalij Pavlovič Policejmakos; příjmení si později zkrátil na Policejmako. Byl nejmladším dítětem v řecké rodině, která byla obdařena mnoha potomky.

V roce 1927 ukončil Leningradskou školu scénického umění. Téhož roku se stal hercem Leningradského divadla mladého diváka A. A. Brjanceva. V letech 1930 – 1967 byl hercem Leningradského velkého dramatického divadla M. Gorkého. V roce 1938 debutoval ve filmu, toho roku se objevil rovnou ve dvou titulech a to ve filmu DEVATNÁCTÝ ROK a v krátkometrážním snímku MASKA. V roce 1939 získal titul Zasloužilého umělce RSFSR a Řád cti.

Před začátkem „Tostonogovského éry“ v měl divadle mnoho zajímavých rolí, nezřídka ztvárňoval hlavní či titulní postavy. Za roli Arťoma Goduna ve hře Přelom, podle předlohy Konstantina Trenjova, získal v roce 1951 Stalinovu cenu třetího stupně. Stejného roku se stal Národním umělcem RSFSR. Roli Arťoma Goduna si zopakoval i ve stejnojmenném filmu z roku 1952.

V posledním období byl Vitalij Policejmako jedním z nejpřednějších herců divadelního souboru Velkého Leningradského dramatického divadla, bez nadsázky by se dal označit za hlavního herce divadla. Tato éra slávy a popularity skončila v únoru roku 1956, když do divadla nastoupil jako umělecký vedoucí Konstantin Tostonogov. Policejmako, který již dávno nedostával malé a epizodní role přestal být prakticky obsazován. Při svých besedách s herci nový hlavní divadelní režisér uváděl Policejmaka jako příklad, jak se hrát nemá.

Již v roce 1957 ale Tostonogov označil Policejmaka za herce velkého temperamentu a znělého hlasu a obsadil ho do hlavní role v představení Ezop na motivy povídky Gusttava Figueireda Liška a hrozny. Podle vzpomínek Diny Morisovny Švarc se Tostonogov vyjádřil tak, že nikomu jinému z herců v zemi by tuto roli nesvěřil. Touto rolí došlo k obratu vztahů herce a režiséra. Policejmako byl oddaným spolupracovníkem režiséra a byl jedním z nejlepších herců jeho divadelního souboru. Hrál v celé řadě výborných představení, např. v Idiotovi hrál postavu Fedyšenka nebo Farmusova v Hoři z rozumu. Jednou z jeho nejvýraznějších divadelních rolí byl Redozubov v legendárních tostonogovských Barbarech.

Vitalij Policejmako zemřel 21. 12. 1967, některé zdroje uvádějí datum 28. 12., v Leningradě. Pohřben je na Bolšeochtinském hřbitově. Vitalij Policejmako byl členem významné herecké rodiny. Jeho žena, Jevgenija Michajlovna Fiš, byla první estrádní partnerkou Alexandra Menakera. Jeho dcera, Marina Vitaljevna Policejmako se stala rovněž herečkou (známá je například se seriálu MICHAILO LOMONOSOV, kde hrála po boku Olega Menšikova, nebo ze seriálu MOSKEVSKÁ OKNA); i ona je, stejně jako její otec, zasloužilou umělkyní RSFSR. Marininým manželem byl rovněž herec, Sejmen Lvovič Farada. Hercem se stal i Policejmakův vnuk, Michail Semjenovič Policejmako (např. seriál JESENIN, nebo thriller 72 METRŮ).

Eva "Jezinka.Jezinka" Nováková