foto

Raymond Bernard

  • nar. 10.10.1891
    Paříž, Francie
  • zem. 12.12.1977 (86 let)
    Paříž, Francie

Biografie

Režisér Raymond Bernard vyrůstal v umělecky založené rodině, jeho otcem byl slavný francouzský dramatik Tristan Bernard (1866-1947), významným tvůrcem divadelních her byl také Tristanův nejstarší syn Jean-Jacques Bernard (1888-1972). Z uměleckého směřování vybočil prostřední syn Étienne Bernard, který byl profesorem medicíny a proslul zvláště v boji proti tuberkulóze.

Pod vlivem rodinného prostředí zamířil Raymond Bernard prakticky automaticky k divadlu a v patnácti letech začal hrát, souběžně se na profesionální hereckou dráhu připravoval soukromým studiem. Po prvních úspěších pro něj otec napsal hlavní mužskou roli ve hře Jeanne Dore, v níž Raymond hrál po boku slavné Sarah Bernhardt. Hra byla v roce 1915 pod stejným názvem zfilmována a to byl také Raymondův debut na stříbrném plátně, zároveň to byla jeho jediná velká role ve filmu. Již o rok později totiž začal pro společnost Gaumont pracovat jako asistent režie (pracoval mimo jiné s Jacquesem Feyderem) a na další hereckou kariéru rezignoval.

Režijním debutem Raymonda Bernarda byla komedie LE PETIT CAFÉ (1919), natočená podle otcovy předlohy, následně natočil několik dalších, dnes již zcela zapomenutých filmů. Průlomem v dalším Bernardově směřování byl rok 1924, kdy spolu se dvěma přáteli z řad spisovatelů založil vlastní produkční společnosti Societé des grands films historiques. Již její název napovídal, jakou cestou se chtěl Raymond Bernard ubírat – realizovat filmy odkazující na bohatou francouzskou historii s důrazem na pozvednutí národního sebevědomí. Raymond Bernard od té doby natočil sice jen 24 filmů, několik z nich ale patří do zlatého fondu francouzské národní kinematografie. Vzhledem k tomu, že se často spoléhal na kvalitní literární předlohy, jeho filmy se později dočkaly nových verzí, které jsou dnes známější.

Hned první projekt Bernardovy filmové společnosti – historické drama ZÁZRAK VLKŮ (Le miracle des loups, 1924) – patří dnes k milníkům francouzského němého filmu. Tento středověký příběh s pohádkovými motivy se dnes považuje i za první francouzský fantastický film, dnešním divákům je bližší novější verze s Jeanem Maraisem známá pod názvem VE SLUŽBÁCH KRÁLE (1960). Dalším významným filmem Raymonda Bernarda z období němé éry byl historický příběh TARAKANOVA (1930) o záhadné samozvané dědičce ruského trůnu v 18. století (také tento film se dočkal nového zpracování, a to již v roce 1938).

Na rozdíl od jiných úspěšných režisérů zvládl Raymond Bernard bez problémů nástup zvukového filmu a na počátku třicátých let zabodoval dalším zajímavým titulem DŘEVĚNÉ KŘÍŽE (Les croix de bois, 1932), který se příběhem prostého vojáka vracel k nedávným událostem první světové války. Rok 1934 byl ve znamení dvou velkých Raymondových úspěchů založených opět na adaptacích osvědčených předloh významných spisovatelů. Jednalo se o komedii TARTARIN Z TARASCONU (Tartarin de Tarascon, 1934) a především velkolepě pojaté zpracování Hugových BÍDNÍKŮ (Les misérables, 1934) s velkorysou výpravou a hvězdným obsazením.

V té době již Raymond Bernard pracoval pod hlavičkou produkční společnosti Pathé-Natan, která jeho umělecké záměry podporovala. Tato společnost ale v roce 1936 zkrachovala a Bernard musel v následujících letech vycházet s podstatně menšími finančními prostředky. To se také odrazilo na umělecké kvalitě jeho dalších filmů, i když i nadále výrazně převyšovaly dobový průměr. Byl to případ například filmu RUKOJMÍ (Les otages, 1938), opět zasazeného do období první světové války a s emotivním pacifistickým poselstvím, které ve své době mělo pochopitelně značný ohlas.

Jako Žid musel za války Raymond Bernard rezignovat na další uměleckou činnost a celou dobu německé okupace prožil v soukromí, částečně se i skrýval (jeho otec Tristan byl v té době vězněn v koncentračním táboře). Hned po válce se Bernard vrátil k práci a na nedávné události reagoval výrazným (a také komerčně velmi úspěšným) snímkem z doby závěru německé okupace VEČER ČEKEJTE PŘÍTELE (Un ami viendra ce soir, 1946). Následující Bernardovy filmy jsou důkazem poklesu jeho tvůrčí invence; nebyly sice špatné, ale nedosahovaly uměleckých kvalit jeho nejslavnějších děl z 20. a 30. let, chybělo jim i humanitní poselství, kterým se režisér často zaštiťoval. Nesporné ambice měl historický film BOŽÍ SOUD (Le jugement du Dieu, 1949), zasazený tentokrát do středověkého Německa, nijak velký úspěch ale nezaznamenal.

Z Bernardovy tvorby 50. let zasluhuje zmínku DÁMA S KAMÉLIEMI (La dame aux camélias, 1953), opětovná sázka na osvědčenou klasiku, větší úspěch ale zaznamenala ve stejném roce uvedená hudební veselohra KRÁSKA Z CÁDIZU (La belle de Cadix, 1953). Tento film se španělskou hvězdou Carmen Sevilla v hlavní roli se natáčel souběžně ve francouzské a španělské verzi a ve francouzských kinech jej viděly více než čtyři milióny diváků. Poslední prací Raymonda Bernarda byla komedie SEDMÉ NEBE (Le septième ciel, 1958) s Danielle Darrieux v hlavní roli, natočená podle režisérova vlastního scénáře.

Raymond Bernard zemřel v Paříži 12. prosince 1977 ve věku 86 let.

Pavel "argenson" Vlach

Scenáristická filmografie

Herecká filmografie

Filmy

1924 Zázrak vlků
1915 Jeanne Doré

TV seriály

1957 Cabaret du soir (TV seriál)

Dokumentární

1974 Histoire du cinéma français par ceux qui l'ont fait (TV seriál)

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace