Max Urban

Jméno architekta Maxe Urbana je s českou kinematografií spojeno několikrát: poprvé v roce 1912, když se svou ženou Andulou (Annou) Sedláčkovou (1887 – 1967) zakládá jednu z prvních českých filmových společností ASUM a podruhé, kdy v letech 1927 – 1933 na přání Miloše Havla realizuje plány výstavby barrandovských teras a slavných filmových ateliérů na Barrandově.

Narodil se 24. srpna 1882 v Praze. Vystudoval architekturu na české technice v Praze (1901 – 1906). Urban byl ušlechtilý a společenský člověk. Svými jazykovými znalostmi a organizačními schopnostmi byl znám i v zahraničí. Do začátku 1. světové války se Urban věnoval zejména filmu. V roce 1912 založil s manželkou Andulou Sedláčkovou, se kterou se ale na začátku dvacátých let rozvedl, již zmíněnou filmovou společnost ASUM (pojmenovanou podle iniciálu manželů).

Společnost vyráběla ve skromných podmínkách krátkometrážní filmy (skoro ve všech hrála Sedláčková). Většina z nich se bohužel nedochovala a známe z nich pouze název a základ děje. Valnou část z nich režíroval právě Urban (někdy společně s Otakarem Štáflem): např. DÁMA S BARZOJEM, PRODANÁ NEVĚSTA, KONEC MILOVÁNÍ, ŽIVÉ MODELY, ESTRELLA, PODKOVA, IDYLA ZE STARÉ PRAHY, ČTYŘI ROČNÍ DOBY či O ADRIENU.

K filmům také psal scénáře, náměty a vlastnoručně je snímal (např. ŠOFÉRKA, ESTRELLA, ČTYŘI ROČNÍ DOBY, PODKOVA, ČTYŘI ROČNÍ DOBY, ŽIVÉ MODELY) a zahrál si také v jednom filmu roli přítele (AMERICKÝ SOUBOJ). ASUM vyrobilo celkem osmnáct filmů, z nichž se dochovalo pouze minimum. Po několika finančních obtížích společnost ASUM zanikla těsně před začátkem první světové války a Urban se už k filmové práci, až na výjimky, nikdy nevrátil.

Jen 13. června 1956 se nepřímo vrátil: Československému filmovému ústavu podal, jako jeden z mála svědků, různé údaje a zprávy o společnosti ASUM, a o filmech jím natočené, napsané, produkované a režírované.

Po první světové válce, kterou prožil v aktivní armádní službě, se vrátil k architektonické práci. Soustředil se převážně na problematiku urbanistickou. V letech 1924 – 1939 byl dokonce pracovníkem Státní regulační komise, později Plánovací komise města Prahy. V roce 1927 navrhl regulační a stavební plán Barrandova, a ve stejném roce začal realizovat již zmíněnou barrandovskou vyhlídkovou kavárnu a restauraci Terasy (1927 – 1931). Poté přišlo jeho největší a nejvýznamnější dílo – podle jeho architektonického návrhu byly vystavěny moderně vybavené filmové ateliéry na Barrandově, které vznikly v letech 1931 – 1933. Za výstavbu Barrandova získal v roce 1937 na Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži Velkou cenu.

Max Urban byl rovněž členem Společnosti architektů a svazů architektů, různých mezinárodních organizací, SVÚ Mánes, nebo redakční rady Architektury ČSR. V letech 1933 – 1936 působil také jako hlavní redaktor časopisu „Styl“. Účastnil se různých architektonických a urbanistických soutěží. Od roku 1954 pracoval v urbanistickém ateliéru Státního ústavu pro projektování hlavního města Prahy.

Přispíval různými články do různých časopisů a denního tisku. Svými velkorysými urbanistickými plány a teoretickými pracemi ovlivnil vývoj českého územního plánování. Za svoji nezanedbatelnou a obětavou práci pro českou kinematografii byl oceněn roku 1946 titulem Průkopníka československé kinematografie.

Jeho tvůrčí profil je zachycen v desítkách filmových historických prací, např. „Historie československého filmu v obrazech 1898 – 1930“ (1959), „Náš film – Kapitoly z dějin (1896 – 1945)“ (1985). Jeden z našich nejvýznamnějších architektonických a filmových průkopníků Max Urban zemřel v Praze 17. července 1959 ve věku nedožitých sedmdesáti sedmi let.

Jaroslav "krib" Lopour