Lomikar Kleiner

Redaktor, básník, spisovatel, scenárista a příležitostný filmový herec, tím vším byl Lomikar Kleiner. Narodil se jako Otokar Kleiner do rodiny soudního rady Františka Kleinera (*1853) a jeho ženy Ludmily roz. Kohlové (*1862). Měl ještě starší sestru Karlu (*1883).

Proč si jako pseudonim zvolil nezvyklé jméno Lomikar není známo, pod tímto jménem psal do novin (Polední listy). Psal různé knížky básní („Vlna smrti“ – 1931, „Zlatý oblak“ – 1919 aj.), ale i cestopisy („Za kamzíky k hnízdům orlů“, „Moře a oblaka“ – 1916 aj.). Od roku 1923 se datuje jeho spolupráce s němým filmem, napsal scénáře k filmům Lešetínský kovář (1924), Vdavky Nanynky Kulichovy (1925). Po čtyřleté pauze pak k filmu Loretánské zvonky. Pro zvukový film napsal scénář společně s režisérem Vladimírem Slavínským k filmu Okénko (1933) a k nedokončenému filmu Rozmary mládí (1933).

Jako herec se i dvakrát postavil před filmovou kameru, poprvé v roce 1924 ve filmu Lešetínský kovář, kde si zahrál dělníka, v následujícím roce 1925 si ve filmu Vdavky Nanynky Kulichovy zahrál dvě role, místodržitelského radu a kytaristu.

Z jeho osobního života je známo, že od roku 1925 byl ženat s Elisabet Stiborovou (*1904), která pod jménem Běla Kleinerová hrála společně s ním ve filmu Lešetínský kovář (1924). Manželství se však rozpadlo a podruhé se oženil Marii Jochmannovou (*1902), se kterou měl dceru Danu (*1933). O osudech Lomikara Kleinera po roce 1945 nejsou žádné zprávy, není tak dodnes známo místo a datum jeho úmrtí.

JA.RO.KO.