Ladislav Kolda

Ačkoli v databázi zanechal Ladislav Kolda stopu prostřednictvím několika drobných hereckých výstupů, pro československou kinematografii je významnější jako producent a ředitel Baťova filmového studia ve Zlíně.

Ladislav Kolda se narodil v Brně. Jeho otec Josef Kolda pocházel ze Zámrsku v Čechách a podle záznamu v matrice pracoval přinejmenším v době Ladislavova narození jako dozorce v brněnské trestnici. Jeho syn dosáhl vyššího vzdělání než otec, vyučený obuvník, neboť absolvoval obchodní školu.

V roce 1928 odešel Ladislav Kolda do Prahy. Pracoval zde v Divadle Vlasty Buriana a také ve společnosti A-B Miloše Havla jako vedoucí produkce. Prvním filmem, který v rámci této firmy produkoval, byli Muži v offsidu z roku 1931. Dále vedl výrobu několika Burianových filmů (Anton Špelec, ostrostřelec, Funebrák). Kromě komedií se Ladislav Kolda jako producent podílel také na umělecky ambiciózních filmech, jako byl etnografický dokument Karla Plicky Zem spieva a drama Vladislava Vančury Marijka nevěrnice. Do Plickova snímku Ladislav Kolda vložil vlastní úspory, ba dokonce se zadlužil, ale investice se mu nevrátila, třebaže byl film v roce 1934 na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách mezi oceněnými.

Potřeba řešit tyto finanční problémy byla zřejmě jedním z důvodů, proč Ladislav Kolda přijal pracovní nabídku Jana Antonína Bati. Ten se roku 1934 rozhodl nespoléhat již na externí dodavatele filmů (reklam, instruktážních snímků, apod.), ale založit si ve Zlíně vlastní filmové ateliéry. Pověřil Elmara Klose, aby pro ně vytvořil základní tým, a Klos se obrátil na svého přítele z dětství Ladislava Koldu. Kolda se tak stal ředitelem nového studia. Do Zlína s sebou přivedl Alexandra Hackenschmieda, se kterým už dříve spolupracoval na několika filmech, včetně dokumentu Zem spieva. V roce 1936 se Kolda spolu s dalšími vydal do USA, aby zde pro nové ateliéry nakoupili technické vybavení. Mimo obchodních jednání uskutečnili také návštěvu studia Walta Disneyho.

Zlínské filmové ateliéry se slibně rozvíjely, v plánu byla expanze do Prahy i vlastní hraná produkce, ambice však narazily na politickou realitu přelomu třicátých a čtyřicátých let 20. století, vznik protektorátu Böhmen und Mähren a začátek druhé světové války. Nacisté zasahovali do českého hospodářství, včetně filmové výroby, tak aby vyhovovalo jejich potřebám. Proto byly kupříkladu pražské pozemky, na nichž Baťa zamýšlel vybudovat další filmový ateliér, v roce 1940 vyvlastněny.

V téže složité době však Ladislav Kolda inicioval ambiciózní projekt – výrobu animovaného filmu ve Zlíně. Díky němu se mohla po zániku pražského studia IRE-film opět věnovat animaci později slavná Hermína Týrlová, jiní tvůrci, například Josef Kábrt, Zdeněk Miler či Karel Zeman, tu teprve začínali. Na animovaný film nicméně také později dolehla realita nacistické nadvlády, a to když v roce 1942 vedení zlínských ateliérů převzala německá firma Deschag, aby zde vyráběla německé jazykové mutace filmů a promítací kopie nacistických týdeníků. Ladislav Kolda se ale znal s ředitelem této firmy Johannesem Eckhardtem, a proto se mu podařilo pro studio vyjednat dočasnou autonomii, v jejímž rámci mohla tvorba animovaných filmů částečně pokračovat. Dále se tak točil například loutkový film Hermíny Týrlové Ferda mravenec, schválen pro výrobu byl také scénář podle jejího námětu Vánoční sen.

Ladislav Kolda byl nesporně významnou figurou českého filmu navzdory pohnuté době druhé republiky a protektorátu – na konci třicátých let se spolu s dalšími zasazoval o filmovou školu (zárodečná idea FAMU), od roku 1939 byl členem Filmového poradního sboru (organizace podporující hodnotnou filmovou tvorbu, snad srovnatelný s dnešním Státním fondem kinematografie), podílel se na organizaci filmové přehlídky Filmové žně (Zlín 1940 a 1941). Přesto i pro něj měla válka osobní důsledky. Na podzim roku 1942 byl zatčen pro porušení zásobovacích předpisů a v prosinci téhož roku odsouzen. V letech 1943 a 1944 byl vězněn v Budyšíně, i když firmě Deschag se ho v létě 1943 podařilo na čas vyreklamovat pro práci ve zlínských ateliérech jako důležitého zaměstnance.

Po válce se Ladislav Kolda vrátil na svou někdejší úroveň, když se stal ředitelem produkční společnosti Státní výroba filmů. Od roku 1948 zastupoval Československo v organizaci UNESCO (Paříž), od roku 1950 pracoval přímo v sekretariátu OSN v New Yorku. Odtud se do Československa už nevrátil. Ani v emigraci ho neopouštěl zájem o podporu kultury, vydával knihy pod různými hlavičkami: Moravian Library (1955–1958), Nardon Press (1963), Downstairs Studio 27 (80. léta). Jeho podniky však neměly nikdy dlouhého trvání. Zemřel v New Yorku 28. prosince 1983.

Markéta "Bilqis" Šebestová