Vladimír Kabelík

Vladimír Kabelík mladší se narodil 9. října 1924 v Praze do filmařské rodiny. Jeho otcem byl vedoucí výroby a poválečný vysoký činovník ve znárodněném filmu a v 50. letech vedoucí dramaturg Filmového studia Barrandov Vladimír Kabelík st. (1894 – 1963), který se stal nositelem Vyznamenání Za vynikající práci (1958). V roce 1943 odmaturoval a rozhodl se pokračovat v rodinné tradici.

Místo do totálního nasazení odešel do zlínských filmových ateliérů (1943 – 1945), kde se v roce 1945 vyučil filmovým laborantem. Po skončení okupace krátce studoval v Praze Vysokou školu chemicko – technologickou a pracoval u filmu jako asistent produkce. Na konci 40. let se opět vrátil do filmových ateliérů ve Zlíně.

Zde se stal spolupracovníkem a asistentem na filmech Karla Zemana (např. KRÁL LÁVRA, POKLAD PTAČÍHO OSTROVA, CESTA DO PRAVĚKU). Po těchto zkušenostech a po několikaleté práci na zakázkách (SVIT GOTTWALDOV, CÍLOVÁ PLAVBA, MECHANISMY STROJŮ), se mu podařilo dostat do Krátkého filmu Praha (1953 – 1991), kde mohl tvořit vlastní filmy až do odchodu na penzi.

Na svém kontě má až několik stovek krátkometrážních, středometrážních i dlouhometrážních dokumentárních, osvětových, instruktážních, účelových, propagačních, odborných, výchovných, populárně vědeckých a popularizačních titulů či cestopisů širokého spektra. Týkaly se průmyslu, zemědělství a hlavně medicíny.

Vladimír Kabelík využíval ve svých, zejména v lékařských, filmech různé inscenační postupy (mezi nimi makrozáběry, pookénkové snímání) při nichž natáčel např. ultrafialové paprsky, nitro člověka nebo řadu chirurgických zákroků. Při tvorbě svých cestopisů (třeba MUFLONÍ STOPOU, ÍRÁN, STEPI A POUŠTĚ ÍRÁNU, NAŠE ZÁMOŘSKÁ PLAVBA, INDIE) procestoval řadu zemí Evropy, Asie a Ameriky.

Ojediněle se věnoval také medailonům o osobnostech (OTAKAR VÁVRA), dál střihovým filmům (VZDUCHOLODÍ K SEVERNÍMU PÓLU) a dalším odvětvím (OBNOVENÉ PAMÁTKY, MĚSTA O MINULOST BOHATŠÍ, KRÁLOVSKÝ HRAD ZVÍKOV, PÍSKOVCOVÉ ÚTVARY V ČECHÁCH, ANTICKÝ ŘÍM, STAROVĚKÝ ŘÍM, BÍLÁ JELENÍ ZVĚŘ i VÝVOJ RYB). Na některých svých náročných snímcích pracoval i řadu let. Ke všem svým snímkům si Kabelík psal i náměty, scénáře a průvodní komentáře.

Kabelík se ve své tvorbě věnoval předně již zmíněnému zemědělství (tř. TŘÍDĚNÍ VLÁKNA KOUDELE, KRMNÁ ŘEPA, ZKOUŠENÍ A USKLADŇOVÁNÍ LNĚNÉHO STONKU), průmyslu a chemii (CHEMICKÉ INŽENÝRSTVÍ, STROJÍRENSKÉ MATERIÁLY, VÝROBA KYSELINY SÍROVÉ, PLASTICKÉ HMOTY KOLEM NÁS a též LEHČENÉ HMOTY, KVAŠENÍ A KYSÁNÍ) a v prvním plánu medicíně (HLEDÁ SE TOXIN X, POTŘETÍ NENAROSTOU, NEMOC STARÁ MILIONY LET, DĚTSKÁ MOZKOVÁ OBRNA, VŽDY VZPŘÍMENĚ, ELEKTRICKÉ POLE SRDEČNÍ, BIOMECHANIKA POHYBOVÉHO ÚSTROJÍ, KORONÁRNÍ JEDNOTKA).

V 50. a 60. letech pravidelně zavítával tento nadmíru plodný dokumentarista i do klasické hrané české kinematografie. Dokonce uvažoval, že by se hranému filmu věnoval trvale. Poprvé byl Kabelík autorem námětu a s Jiřím Karáskem a Josefem Machem spoluautorem scénáře k Cikánově komedii s Vlastou Burianem v poslední titulní roli MUŽ V POVĚTŘÍ (1955).

Pak podle svých námětů i scénářů režíroval dva krátké hrané filmy OKAMŽIK, SPOJÍM! (1961) a POZOR, VOLÁ LIŠKA… (1962). Ještě na své scénáře a náměty stvořil krátké koprodukční grotesky JAK JSEM BYL OHOLEN (1966) a SLAVNÝ CHIRURG DR. SAMMY (1966). Podle jeho námětu a scénáře ještě vznikl JAK SAMMY O KALHOTY PŘIŠEL (1966) za režie Radúze Činčery.

Různé dokumentární projekty tvořil i pro Československou televizi (mj. NEZNÁMÁ HISTORIE ŽIVOTA, VĚDA 20. STOLETÍ či ZEMĚ PALEM A SNĚHU). Za své snímky získal Vladimír Kabelík desítky cen a čestných uznání na českých i světových festivalech a přehlídkách (AFO Olomouc, Pardubice, Boloňa, Padov, Karlovy Vary), dostal tak třeba Cenu ČSAV (1969, 1974, 1975), Velkou cenu AFO (1966, 1967, 1975, 1984) nebo Cenu XIII. MFF Karlovy Vary (1962).

V rodinné tradici pokračoval i Kabelíkův syn, režisér Vladimír Kabelík nejml. (*1951). Režisér, scenárista, dokumentarista, tvůrce a průkopník snímků především s lékařskou tématikou Vladimír Kabelík ml. zemřel už mírně pozapomenut 27. června 2000 v Praze ve věku nedožitých šestasedmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour