Ilja Bereznickas

„Už je to dost dávno. [Od té doby] se leccos změnilo, i já jsem se do určité míry změnil; a je až s podivem, že se tento film stal v Litvě kultovním a doteď na něj lidé chodí jak v Litvě, tak v zahraničí. Všichni si mě pamatují hlavně v souvislosti s tímto snímkem, přestože jsem jich natočil nemalou řádku. V Americe, kde jsem pobýval 14 let, to byl takřka jediný litevsky namluvený animovaný film, který si s sebou lidé brali do emigrace pro své děti, protože sami vyrostli s BUBÁKEM (1987). To mě samozřejmě hřeje u srdce, přestože já sám jsem k němu velmi kritický a vidím v něm nejeden nedostatek.“

Ilja Bereznickas, stejně jako Zenonas Šteinys či Nijolė Valadkevičiūtė, absolvoval v Moskvě dvouletý vyšší kurz scénaristiky a režie. Po svém návratu začal společně se Zenonasem Šteinysem budovat v rámci Litevského filmového studia samostatnou sekci animované tvorby, v jejímž rámci vznikl historicky první litevský profesionální animační tým o 15 lidech. Podle autorových slov byli prakticky všichni členové tohoto týmu bez větších zkušeností a vlastně se objevovala Amerika. Možná proto se rozhodl jít více technicky ve stopách Sojuzmultfilmu a částečně i Disneye s cílem přitáhnout více diváků. Použitým materiálem byl celuloid, který si museli tvůrci sami stříhat. Barvy se musely dovážet z Moskvy. Za pochodu se řešilo i technické zázemí a logistika.

„Mohl bych o tom dlouze vyprávět, ale chci jen říci, že v té době to nebyla otázka uměleckého řešení, nýbrž technologického. Teď bych všechno dělal jinak. Myslím si, že se jednalo o sebeobětavou činnost celého kolektivu, kdy peníze a plat nehrály velkou roli.“

Samotné téma vzešlo z jedné zkoušky u autorových profesorů Jurije B. Norštejna a Fjodora S. Chitruka, významných ruských animátorů, kteří mu později toto téma připomněli, jelikož se jim líbila samotná myšlenka animovaného zpracování tohoto příběhu.

BUBÁK (1987) byl v roce 1988 oceněn hlavní cenou na mezinárodním filmovém festivalu v Tomaru v Portugalsku. Také byl prvním litevským animovaným snímkem, v němž postavy mluví a zpívají litevsky. V naší retrospektivě zastupuje částečně dětskou tvorbu, která si však získala i srdce dospělých, kteří sami kdysi bývali dětmi.

Za zmínku stojí i fakt, že Ilja Bereznickas původně vystudoval v Kaunasu architekturu. Pracovně pobýval kromě USA též v Estonsku, Rusku, Izraeli a Norsku. Kromě animace se věnuje psaní scénářů, ilustracím a karikaturám. V roce 1990 byl v tehdejším Československu oceněn za propagační film POZOR, DĚTI (ATSARGIAI, VAIKAI) (1990). V roce 2002 založil na Vilniuské akademii umění specializovaný obor zaměřený na animaci a v letech 2003-2004 přednášel animaci na School of Visual Arts v New Yorku.

dasha "danliofer" vanova