Pavel Chrudimský

„Jsem dítě komunistických rodičů, oba dva byli dělníci. Táta byl alkoholik a když nastal večer a on přišel z hospody, tak doma nastalo velké zemětřesení. Bil maminku, kterou jsem bránil, už když jsem byl malé dítě. Dostal jsem s ní, dostali jsme všichni, celá rodina.“ Čas plynul a otcovy výpady neustávaly. Jednoho dne se ale něco změnilo. „Ve třinácti letech jsem znovu dostal nakládačku řemenem a prostě jsem si řekl: ‚Dost, skončils, já brečet nebudu!‘ Fotr do mě… (více)