Yoshihide Sodeoka

Yoshi Sodeoka (C505) je multidisciplinární umělec a hudebník, který pochází původně z japonské Jokohamy, v současnosti však již více než dvě dekády žije a působí v New Yorku. Své místo v programu letošního PAFu získal jako jedna z výrazných osobností s jasným autorským rukopisem, které digitálními prostředky odkazují ke struktuře analogového obrazu, brilantně jej estetizují a zároveň fetišizují. Není to však jen využití přirozenou cestou vzniklého analogového glitche (např. „rozdrobenost" obrazu vzniklá špatným televizním signálem, či jeho ještě větší zrnitost akcelerovaná stářím, nekonečným kopírováním z VHS kazet nebo nevhodným uchováváním) nebo jeho digitální simulace, ale také staré dobré využití videofeedbacku, digitálně-analogové mash-upy a remixy, videa složená ze skotačivých písmen ASCII kódu, či pro Sodeoku tolik typická práce se simulací nízkého digitálního rozlišení, jež upozorňují na skryté (nebo přesněji: v dnešní době tak vehementně skrývané) struktury obrazu, jeho vnitřní zákonitosti a kinetiku.

Od obsahu videí se pozornost upírá k dvojdimenzionální obrazové ploše, od toho, co je v obraze, k samotnému obrazu pro jeho vizuální kvality. Pohyb zde slouží k výtvarnému vyjádření, nikoli ke zprostředkování narativu; přitom diváckou přístupnost Sodeokovi zajišťuje bytostné propojení jeho prací s hudbou. Nejzjevněji se tak děje v autorských konceptuálních videoalbech – noisovém Noise Driven Ambient Audio and Visuals (2005, DVD), punk-metalovém Video Metal (2009, DVD), a naposledy v cyklu Sibyl (2011–2013, ve spolupráci s newyorským hudebníkem Daronem Murphym), kdy se původně zamítnutý koncept výstavy zvrhl v sérii hypnotizujících prog-rockových videí založených na řecké mytologii. Právě progresivní rock a především psychedelie jsou nejvýznamnějšími jmenovateli Sodeokovy současné tvorby, vymezující se vůči majoritnímu audiovizuálnímu/digitálnímu diskurzu svými neotřelými kvazy-retro postupy, doslovnou vizuální smrští a fantastickou barevnou záplavou atakující divákovy smysly snad ještě intenzivněji než psychedelické drogy 60. let. Kromě výrazné autorské tvorby hudebních videoklipů a časté spolupráce s různými interprety je Yoshihide Sodeoka rovněž významným jménem v rámci netartové komunity, nejen díky svým proslulým psychedelickým gifům, ASCII artovým videím nebo „pirátskému vysílání" Prototype #44, Net Pirate Number Station (interaktivní video, 2004).

Sodeokovy projekty byly a jsou prezentovány po celém světě, od londýnské Tate Britain, newyorského City's Deitch Projects, pařížského La Gaîté lyrique (v rámci The Creator's Project), edinburské MU, saopaulské Rojo Nova, barcelonského OFFF nebo Sonar Festivalu, Baltimorského muzea umění, londýnského OneDotZero, Haifa Museum Israel, berlínského Transmediale nebo Artportu pod Whitney Museum of America's Art. Sodeokovy práce jsou součástí stálých sbírek Muzea pohyblivého obrazu (Museum of the Moving Image) či Muzea moderního umění v San Francisku.

mary "krvavamera" meixner