Reklama

Reklama

André Berthomieu

André Berthomieu

nar. 15.02.1903
Rouen, Francie

zem. 10.04.1960 (57 let)
Vineuil-Saint-Firmin, Francie

Biografie

Francouzský režisér André Berthomieu je dnes hodnocen jako tvůrce průměrných filmů, na druhou stranu je mu nutno přiznat značný úspěch u diváků a svými filmy pomáhal nastartovat kariéru řadě později slavných herců, mezi jinými to byla Danielle Darrieux, později pak Bourvil nebo Brigitte Bardot. André Berthomieu pocházel z Rouenu a původním povoláním byl úředník, ve dvacátých letech ale odešel do Paříže, kde se pokoušel prorazit v uměleckém světě, mimo jiné jako zpěvák. Brzy se ale začal věnovat technickým profesím u filmu a začínal jako asistent režie u slavných tvůrců jako byli Julien Duvivier nebo Marcel Vidal.

Do samostatné režie se André Berthomieu pustil ještě v němé éře a za jeho první vlastní film se považuje komedie NENÍ AŽ TAK HLOUPÝ (Pas si bête, 1928) s dobově populárním René Lefevrem v hlavní roli. S tímto tehdejším idolem dívek a žen pak spolupracoval ještě na filmech MŮJ PŘÍTEL VICTOR (Mon ami Victor, 1931) nebo IDEÁLNÍ ŽENA (La femme ideale, 1933). Z režisérova vstupu do zvukové éry připomeňme melodramatický příběh COQUECIGROLE (1931), v němž titulní roli odehrála později jedna z největších hvězd francouzského filmu, Danielle Darrieux. V několika dalších filmech se objevila jiná začínající hvězda, Josette Day.

V průběhu třicátých let točil André Berthomieu několik filmů ročně, u některých z nich spolupracoval i na scénáři, jiné filmy vycházely z osvědčených divadelních her. Berthomieu ve své tvorbě zaujal poněkud svérázné stanovisko, s nímž se dodnes těžko smiřují filmoví odborníci, a sice, že film je především obchod a nikoli umění. Této teorie se držel celých třicet let a produkoval filmy líbivé, komerčně úspěšné, ovšem bez vyšších uměleckých ambicí. I do průměrných komedií a melodramat se mu nicméně nezřídka podařilo získat zvučná a dodnes slavná jména francouzské kinematografie. S Julesem Berrym natočil filmy MÉ SRDCE A JEHO MILIÓNY (Mon coeur et ses millions, 1931) nebo SMRT NA ÚTĚKU (Le mort en fuite, 1936), točil také se slavným Michelem Simonem, který hrál hlavní roli například v komedii POSLANEC EUSÈBE (Député Eusèbe, 1938). Do jednoho filmu se mu podařilo pro ústřední pár získat i dvě významné osobnosti charakterního herectví – Raimu a Françoise Rosay, kteří hráli ve filmu LE SECRET DE POLICHINELLE (1936).

V době okupace Berthomieuova tvůrčí činnost polevila a za války natočil jen čtyři filmy, z nichž byl v našich protektorátních kinech uveden kriminální snímek KOMISAŘ BERTHIER (La secret de Madame Clapain, 1943) s Raymondem Rouleau v hlavní roli. Po druhé světové válce se začala ve Francii důsledněji sledovat návštěvnost filmů v kinech a záznamy z poválečných let ukazují, že Berthomieu patřil v této době k velmi úspěšným tvůrcům. Vrátil se ke svému prvnímu filmu a natočil jeho novou verzi NENÍ AŽ TAK HLOUPÝ (Pas si bête, 1946), tentokrát se začínajícím Bourvilem v hlavní roli. Film vidělo ve francouzských kinech více než šest miliónů diváků a jednalo se o jeden z velkých triumfů té doby. Ve spolupráci s Bourvilem pak Berthomieu pokračoval dalšími dvěma filmy BÍLÝ JAKO SNÍH (Blanc comme neige, 1948) a SRDCE NA DLANI (Le coeur sur la main, 1949), které opět zaznamenaly obrovský komerční úspěch.

Mezitím Berthomieu pomohl k nárůstu popularity další začínající herečce, Giselle Pascal, jíž dal příležitost ve třech filmech, například ŽENSKÝ AKT (La femme nue, 1949). Počátkem padesátých let zůstával Berthomieu jedním z nejúspěšnějších tvůrců a jeho filmy z let 1950-1951 vidělo v kinech bezmála dvacet miliónů diváků. Z nich zabodovaly především veselohry se začínajícím Robertem Lamoureuxem NA KAŽDÉHO DOJDE (Chacun son tour, 1951) a KRÁL KAMELOTŮ (Le roi des camelots, 1951). V této době se Berthomieu začal častěji na svých filmech podílet jako spoluautor scénáře, na více filmech pracoval například s Paulem Vandenberghem. V jeho následujících filmech se začaly objevovat nové tváře filmu, například Marthe Mercadier nebo debutující Brigitte Bardot (PORTRÉT JEHO OTCE – Le portrait de son père, 1954). Poslední větší úspěch zaznamenal Berthomieu s kriminálkou V SEBEOBRANĚ (Légitime defense, 1958).

V oblasti filmu se André Berthomieu prosazoval také jako manažer, již ve třicátých letech stál u zrodu Odborové konfederace pracovníků filmu, po válce pak působil v Unii filmových odborníků a především byl v letech 1945-1955 předsedou Svazu filmových tvůrců. Z této pozice prosazoval své již výše zmíněné názory o podnikatelské podstatě oblasti filmu a stavěl se proti všem avantgardním snahám a uměleckým ambicím. Svůj obecný pohled na film prezentoval také v knize Essai de grammaire cinématographique (1946).

André Berthomieu zemřel náhle 10. dubna 1960 ve věku 57 let. Jeho filmografie zahrnuje bezmála sedmdesát natočených titulů.

Pavel "argenson" Vlach

Režisér

Scenárista

Producent

Herec

Filmy
1954

L'Oeil en coulisses

Reklama

Reklama