Dominique Wilms

Belgická rodačka Dominique Wilms byla v 50. a 60. letech hvězdou béčkové produkce francouzské kinematografie, svou filmovou kariéru ale ukončila již před více než čtyřiceti lety. Narodila se v nevelkém městě Montignies-sur-Sambre v Belgii nedaleko francouzských hranic, její skutečné jméno zní Claudine Dominique Wilmes.

Dominique Wilms se od mládí zajímala o umění a v Paříži začala studovat na École des Beaux-Arts, díky svému atraktivnímu vzhledu si zároveň začala přivydělávat jako fotomodelka. Povšiml si jí režisér Edmond T. Gréville a ten ji doporučil Bernardu Borderie, který hledal neokoukanou dívčí tvář pro svůj nový film ŠEDOZELENÁ HOLKA (La Môme vert-de-gris, 1953), v němž hlavní roli literárního hrdiny agenta Lemmyho Cautiona hrál americký herec Eddie Constantine. Film zaznamenal značný komerční úspěch a Eddie Constantine se s Dominique Wilms vzápětí setkal v dalším Borderiově filmu ŽENY SI VYSTAČÍ (Les femmes s′en balancent, 1954). Oba filmy vidělo v kinech přes osm a půl miliónu diváků, což jen dokládá tehdejší oblibu kriminálního žánru se špionážní zápletkou.

Dominique Wilms se tedy v polovině padesátých let stala oblíbenou herečkou v kriminálkách i komediích, ke spolupráci ji zvali režiséři úspěšných, umělecky ovšem nijak hodnotných filmů, jako Raoul André (KOČKY NASTOLUJÍ PRÁVO – Les pépées font la loi, 1955) nebo Jean Stelli (DRUHÁ KANCELÁŘ PROTI TERORISTŮM – Deuxieme burreau contre terroristes, 1961), znovu také hrála spolu s Eddie Constantinem (VELKÝ KLAM – Le grand bluff, 1957). Dostala nabídku na jednu z hlavních rolí v americkém filmu DOBRÝ DEN, SMUTKU (Bonjour, tristesse, 1958), odmítla ale půlroční pobyt ve Spojených státech spolu s pilným studiem angličtiny (plánovanou roli Elsy pak hrála Mylène Demongeot).

Kromě Francie natočila několik filmů také v Itálii (CAESAR DOBYVATEL – Giulio Caesar, il conquistatore delle Gallie, 1962), s dalším oblíbeným představitelem neohrožených špiónů, Kerwinem Mathewsem, se setkala v Hunebellově filmu TAJNÝ AGENT V BANGKOKU (Banco a Bangkok pour OSS 117, 1964). Jejím posledním vystoupením před filmovou kamerou byl špionážní film ČTYŘI KRÁLOVNY A ESO (Carré de dames pour un as, 1966), pak se ještě několikrát objevila v televizi.

Koncem šedesátých let Dominique Wilms dobrovolně opustila svět filmu, což souviselo s obecným úpadkem zájmu o žánry, jejichž byla hvězdou. Vrátila se k oboru, který původně ve Francii studovala, a věnuje se malování a restaurování starožitností. Jejím manželem je od roku 1957 francouzský herec Jean Gaven (*1932).

Pavel "argenson" Vlach