Biografie
Silvana Jachino patřila k populárním tvářím italské filmové éry tzv. bílých telefonů a na přelomu 30. a 40. let byla jednou z nejslavnějších hereček. Nutno dodat, že na rozdíl od většiny dalších hereček té doby Silvana Jachino dostávala četné role i po válce a také většinu svých kolegyň přežila. Pocházela z umělecky založené rodiny, jejím otcem byl hudební skladatel Carlo Jachino (1887-1971), významný autor soudobé vážné hudby. Díky němu se Silvana od dětstství pohybovala mezi umělci, absolvovala hereckou průpravu, především však oslňovala svou krásou.
Před kamerou debutovala menší rolí v hudebním filmu BALETKY (Ballerine, 1936) českého režiséra Gustava Machatého, který tehdy pracoval v Itálii, následovalo několik dalších malých rolí, nejen v Itálii, ale i ve Francii. První větší příležitost dostala Silvana Jachino od režiséra Goffreda Alessandriho, který jí nabídl poměrně velkou roli v romantickém příběhu z vojenského prostředí KAVALÉRIE (Cavalleria, 1937). Následovala postava markýzy ve filmovém zpracování populární opery KRYŠPÍN A KMOTRA (Crispino e la comare, 1938), něžné pohlaví zastupovala také v dobrodružném titulu ČERNÝ KORZÁR (Il corsaro nero, 1938).
Teprve počátkem čtyřicátých let se Silvana Jachino stala velkou hvězdou italského filmu, hrála výhradně hlavní role a například jen v roce 1940 natočila šest filmů. Ne vždy šlo o zdařilé počiny, kritika ji vzala na milost hlavně díky filmu POPELKA A PAN BONAVENTURA (Cenerentola e il signor Bonaventura, 1942) v režii Sergia Tofana, spolupracovala také s dalšími významnými režiséry jako byl Mario Mattoli, Gennaro Righelli, Alfredo Guarini, znovu i Goffredo Alessandrini. Připomeňme alespoň filmy, které již svými názvy napovídají, že se jednalo o přehlídku většího počtu krásných hereček té doby, jako byla historická veselohra CHOVANKY ZE SAINT-CYR (Le educande di Saint-Cyr, 1939) nebo současná komedie BYLO NÁS SEDM VDOV (Eravamo sette vedove, 1939). Film ZAMILOVANÝ DOBRODRUH (Partire, 1938) v hlavní roli s Vittoriem de Sicou byl tehdy uveden i v našich kinech.
Po válce sláva Silvany Jachio notně pohasla, více se začala věnovat divadlu a hrála na několika římských scénách. Nové herecké příležitosti jí přinášely znovu filmy Maria Mattoliho, šlo ale již jen o odlesk bývalé slávy. Totéž se týká i jejích výstupů v tehdy populárních historických velkofilmech (FABIOLA, 1949; NERO A MESSALINA – Nerone e Messalina, 1953; CAESAR PROTI PIRÁTŮM – Giulio Caesar contro i pirati, 1962). Poslední hodnotnější nabídku dostala od Felliniho v jeho filmu GIULIETTA A DUCHOVÉ (Giulietta degli spiriti, 1965), v této době také hrála naposledy velké role v dobrodružných snímcích režiséra Sergia Grieca (HESLO: ZABIJTE AGENTA GORDONA – Password: Uccidete agente Gordon, 1967). V některých dobrodružných filmech té doby vystupovala pod pseudonymem Susan Terry. Ve svém posledním filmu FORMULE 1 – V PEKLE VELKÉ CENY (Formula 1 - Nell′inferno del Grand Prix, 1970) hrála matku jednoho ze závodníků a před kamerou se setkala s českou hvězdou Olgou Schoberovou.
Mezitím se Silvana Jachino provdala za Guida Cingoliho a počátkem sedmdesátých let odešla do soukromí. Po ovdovění se přestěhovala do pečovatelského domu v Rimini, kde zemřela 28. srpna 2004 ve věku 88 let, pohřbena je v Římě.