Biografie
Viktor Sadovskij se narodil ve městě na Něvě a svému rodnému městu zůstal věrný po celý život. V devatenácti letech nastoupil do Lenfilmu, kde se zprvu podílel jen na tvorbě reklam a krátkých skečů. V době blokády Leningradu byl povolán k protiletadlové obraně, i v armádě však pokračoval ve své profesi jako frontový kinotechnik. Byl nositelem dvou válečných medailí.
Na přelomu 50. a 60. let studoval na fakultě režie moskevského GITIS, což bylo poprvé a naposledy, kdy se v jeho biografii objevuje jiné místo než milovaný Leningrad. Vlastní tvorbu zahájil v r. 1960 krátkometrážním Poběditěljem. Už zde ve své první práci se věnoval sportu a psychologii sportovce. Šlo také o jediný film, ke kterému si nenapsal scénář, na všech svých dalších pracích se podílel jako režisér i scenárista. Absolvoval v r. 1962 a v tomto roce je podepsán i pod jediným filmem, který se netýká sportu, pod dokumentem Kino i vremja. Byl to autor výhradně sportovních snímků, nicméně v nich často hrála významnou, ba dokonce hlavní roli také zvířata (např. delfín v Sopernicích, či kůň ve filmu Děvuška i Grand).
Přátelé Sadovského vzpomínají, že měl encyklopedické znalosti ruských dějin a tajný sen natočit historický film, nicméně to se mu už nepodařilo a ve věku 74 let zemřel ve svém rodném městě, které jen za dobu jeho života neslo už třetí jméno.
Režisér
Filmy | |
---|---|
1991 |
Moj lučšij drug, general Vasilij, syn Iosifa |
1985 |
Sopernicy |
1981 |
Děvuška i Grand |
1978 |
Vsjo rešajet mgnověnije |
1975 |
Odinnadcať naděžd |
1971 |
Běh bílé královny |
1968 |
Udar! Ješčjo udar! |
Scenárista
Filmy | |
---|---|
1991 |
Moj lučšij drug, general Vasilij, syn Iosifa |
1985 |
Sopernicy |
1981 |
Děvuška i Grand |
1978 |
Vsjo rešajet mgnověnije |
1975 |
Odinnadcať naděžd |
1971 |
Běh bílé královny |
1968 |
Udar! Ješčjo udar! |