foto

María Luisa San José

  • nar. 22.1.1946 (73 let)
    Madrid, Madrid, Španělsko

Biografie

María Luisa San José je španělská herečka, která se narodila v Madridu 22. ledna 1946. Tato výjimečně krásná žena se proslavila zejména v sedmdesátých letech minulého století ve španělských komediích, obecně známých pod termínem „españoladas". Celým jménem María Luisa San José Seivane začínala ve vývojářské sekci filmové laboratoře (Madrid film), ale její půvab byl tak výrazný, že jí filmaři nemohli nechat „jen" v laboratoři. Zpočátku se začala objevovat v reklamách a poté, v roce 1964 zažila svůj filmový debut ve filmu Marcela Ophülse HAGAN, JUEGO SEŇORAS.

V sedmdesátých let již byla nepostradatelnou součástí komedií jako LAS SEŇORITAS DE MALA COMPAŇÍA (1973), kde hrála jako Chara, v roce 1974 komedie MI MUJER ES MUY DECENTE, DENTRO DE LO QUE CABE a role spontánní a veselé Palomy, která se stane láskou plachého muže Paulina (José Sacristán), který jí ovšem časem bude chtít uvěznit ve „zlaté kleci" jako svou ženu Margaritu (Concha Velasco). Stejně jako má rád ptáky, které vlastní, rovněž ženy se snaží udržet v zajetí.

Další snímky jako LAS MUJER ES COSA DE HOMBRES (1975), CUANDO CONCHITA SE ESCAPA NO HAY TOCATA (1975) či MÁS FINA QUE LAS GALLINAS (1976) nám představily Maríu v její nejlepší „formě", jak po stránce komediálního talentu, tak co se týká její krásy. S Nadiou Cassini si zahrála také v italsko-španělské komedii L´AMANTE TUTTA DA SCOPRIRE (1981).

María hrála ale také v dramatech a tak jsme ji měli možnost spatřit například v roli Monicy, která zcela poblázní malíře Pedra (Ramiro Oliveros), který kvůli ní dokonce mění svůj styl malby. Monica však umírá při autonehodě. Snímek MÁS ALLÁ DEL DESEO (1976) režíroval José Antonio Nieves Conde. Další role v dramatech hrála María ve filmech CUADRILÁTERO (1970) jako hosteska, nebo jako Carmen ve snímku EL DIPUTADO (1978) pojednávajícím o problematice sexu, politiky, vydírání a vražd.

V pozdějším období María spolupracovala s významnými režiséry. Antonio Giménez Rico jí obsadil do role Elen v komediálním dramatu SOLDADITO ESPAŇOL (1988) a  Carlos Saura jí zase svěřil roli tety Beatriz v dramatu za který získal dvě prestižní ceny. PAJARICO (PTÁČEK), 1997 je příběh 10tiletého chlapce Manuela, který v době kdy se rodiče rozvádějí, odjíždí na venkov do početné rodiny z otcovy strany.

María má na svém kontě také mnoho televizních rolí. A tak jen pro příklad role Marisol v seriálu NOVELA (1973-1974) či z novějších HABITACIÓN 503 (1993-1994), kde hrála Elisu a v roce 2008-2009 ztvárnila Dolores v seriálu HOSPITAL CENTRAL, kde spolupracovala i se svým synem, který je televizním režisérem.

U nás bylo téměř jedinou šancí setkat se s Maríou, díky Československé televizi, která odvysílala film A LA PÁLIDA LUZ DE LA LUNA (ZA SVITU MĚSÍCE), 1985. Komedie pojednává o skupině podvoníčků a začínající éře počítačů. Rolu 2010 obdržela María ocenění „Rabaliana", které se každoročně udílí na počest španělského herce Francisca (Paca) Rabala.

Že byla María velmi žádnou ženou, nebylo pro ní v životě to kladné, jak sama říká: „No me gustó ser la mujer más deseada". Na filmy sedmdesátých let vzpomíná: „Odhalení se a nahota byl virus, který musel být, jinak to nefungovalo. Pro mnohé to bylo špatně eticky i esteticky". María byla vychována ve stylu dlouhých sukní aby byla zakryta i kolena. V počátku herecké kariéry byla logicky plachá a styděla se. Dnes s úsměvem již ví, že slušnost je něco jiného. Slušnost není neodhalování se, ale pro Maríu je to především důstojnost či soulad se zásadami.

Naposledy zatím hrála María v roli Elsy Sanbel ve filmu WWW. (2012), který je dílem autora a režiséra Javiera Díeze Mora. Film stál jen 26.000 eur a Javiér si téměř vše sám sponzoroval. To by nemělo být, tvrdí María a hned dodává, že problém je v tom, že neexistuje žádný opravdový filmový průmysl. Požadavky jsou jen na „mladé maso" a nejsou žádné role pro zralé herečky. María je přeživší díky divadlu.

María nebyla nikdy velmi konzumní, šperky a automobily jí nikdy nic moc neříkaly. To, co chtěla, bylo cestovat a užívat si pěší turistiku. Od osmi do šestnácti let se věnovala synchronizovanému plavání a má ráda také trampolínu. Z té má dokonce stříbrnou medaili.

Petr "Hennes" Hennebichler

Herecká filmografie

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace