Lily Elsie

Lily Elsie byla populární anglickou herečkou a zpěvačkou během Eduardovské éry, která se nejvíce proslavila rolí v operetě The Merry Widow (Veselá vdova).

Narodila se jako Elsie Hodder v anglickém Armley, poblíž Leedsu. Její matka (Charlotte Elizabeth Hodder 1864-1922) se živila jako švadlena a také provozovala ubytovnu. Když bylo Lily pět let, matka se provdala za Williama Thomase Cottona, jenž byl zaměstnán v divadle, Cottonovi začali žít v Manchesteru.

Předčasně vyspělá Lily se stala dětskou hvězdou, když se mimo jiné objevovala v kabaretních a varietních představeních, kde vystupovala jako dětský imitátor a nikdo jí neřekl jinak než „Little Elsie“. Přesto však byla údajně abnormálně plachá, dokonce i v dospělosti. V letech 1895-1896 vystupovala na koncertech a pantomimických představeních. Do jejího repertoáru rolí patřily např. titulní role v LITTLE RED RIDING HOOD, KING KLONDIKE, MCKENNA’S FLIRTATION, DICK WHITTINGTON, FORTY THIEVES, BLUE BEARD, THE SILVER SLIPPER, THREE LITTLE MAIDS. Po množství odehraných představení si osvojila pseudonym „Lily Elsie“. S divadelní skupinou George Edwardes‘ Company vystupovala jako sboristka a v roce 1903 převzala roli princezny Soo-Soo v muzikálovém hitu A CHINESE HONEYMOON. Její další role byly spíše do počtu, jelikož ten největší úspěch na ni teprve čekal, což se stalo s titulní rolí v anglické verzi hry v londýnské produkci THE MERRY WIDOW. Se skupinou Edwardes‘ se Lily jela podívat na původní německou verzi do Berlína. Zpočátku se zdráhala vzít tak náročnou roli, do níž se podle ní nehodil její příliš nevýrazný hlas, ale nakonec ji Edwardes přesvědčil a ona přijala. O kostýmy se postarala vyhlášená návrhářka Lucile, která později napsala: „Uvědomila jsem si, že tahle dívka (Lily) měla obojí, krásu i inteligenci, ale nikdy se nenaučila jak ze sebe vydat to nejlepší. Byla tehdy tak plachá a odlišná, že by jí býval jiný a méně bystrý producent než George Edwardes opominul a nechal ve sboru.“

Do produkce The Merry Widow byl zahrnut i velmi produktivní textař Adrian Ross, premiéra byla v červnu 1907 a celkem se odehrálo na 778 představení. Pro Lily to bylo enormně úspěšné období a stala se z ní hvězda. Jeden z kritiků její výkon ohodnotil slovy: „... ta mladistvá svěžest, ten okouzlující šarm a půvab, ta krása a vynikající taneční um, které slečna Elsie vkládá do své role… Tento názor sdílím s většinou publika premiéry dnes večer, kteří si myslí, že tato role bývala nemohla být v lepších rukou a lépe zvládnuta… Pro slečnu Elsie to bylo skutečným triumfem a zasloužila si všechny ty ovace.“

Lily se začala fotit pro různé reklamy a na pohlednice, dostala se tak do užšího spektra veřejnosti. Dostávala nevyžádané dárky velké hodnoty od spousty obdivovatelů (dokonce jí nabízeli i dědictví). Avšak Lilyin postoj k většině mužů byl naprosto jiný, neboť jednou řekla: „Nemám ráda takovouto mužskou povahu, o těchto mužích si myslím, že se tak chovají z pouhé snesitelnosti k ženě, která se k nim chová chladně.“

Nicméně, podle amerických novin Atlanta Constitution z roku 1915, se Lily stala jednou z nejčastěji fotografovaných krasavic Eduardovského období. Po derniéře The Merry Widow Lily pokračovala v divadelní tvorbě, např. ve velmi úspěšné anglické verzi THE DOLLAR PRINCESS (1909), A WALTZ DREAM, THE COUNT OF LUXEMBOURG (obě z r. 1911), v nichž sbírala nepřetržitou chválu. A kritici se o její osobě vyjadřovali jako o „velkém potěšení jen ji vidět procházet se po pódiu“. Lily odešla z obsazení THE COUNT OF LUXEMBOURG, aby se provdala za Johna Iana Bullougha, syna zámožného továrníka textilky, avšak roznesly se informace, že je manželství ve většině nešťastné. K tomu navíc Lily trpěla špatným zdravím, včetně anemie a jiných onemocnění, přičemž se musela podrobovat několika operacím během své divadelní kariéry. Bulvární sloupky ji dokonce nazývaly „příležitostná herečka“. A Bullough chtěl, aby jeho žena z jeviště odešla. Publicita Lily vyčerpávala a ona byla nakonec šťastná, že divadlo na několik příštích let opouští. Kromě charitativních vystoupení ku prospěchu válečného úsilí. Po čase se k hraní vrátila, v titulní roli her MALVOURNEEN, THE ADMIRABLE CRICHTON, PAMELA.

V roce 1920 se Lily spolu s manželem přestěhovali do Gloucestershire, kde strávili více než deset let pryč od divadelních jevišť, které ji vždycky vystresovaly. Tady si mohla užívat společenské akce a hony na lišku. Pak se ještě v roce 1927 na krátkou dobu k divadlu vrátila, ve hře THE BLUE TRAIN (anglická verze adaptace Roberta Stolze „Mädi“). Její poslední turné s THE TRUTH GAME v letech 1928-1929, předtím než se stáhla do soukromí, bylo úspěšné.

Lilyino nešťastné manželství nakonec skončilo rozvodem v roce 1930, už jen z důvodu, že její zdraví se dále zhoršovalo, což se stalo předmětem záchvatů mrzutosti. Stala se hypochondrickou a strávila spoustu času v pečovatelských domech a švýcarském sanatoriu. Diagnostikovali jí vážnou psychickou poruchu a ona se podrobila operaci mozku, která údajně měla za výsledek zlepšení jejího zdraví. Poslední roky života strávila v londýnské nemocnici St. Andrew’s. Zemřela v této nemocnici 16. prosince 1962 ve věku 76 let a následně zpopelněna v Golders Green Crematorium.

Navzdory faktu, že byla uznávanou herečkou, zaměřila se především na divadelní činnost, přesto se objevila ve dvou němých filmech; prvním byl THE GREAT LOVE (1918) D. W. Griffitha, kde hlavní roli ztvárnila Lillian Gish, nicméně film je dnes pokládán za ztracený a Lily si zde zahrála pouze cameo. Druhou a zároveň poslední zkušeností u filmu byl COMRADESHIP (1919), černobílý němý snímek o celém válečném údobí 1. světové války, ve své době byl velmi populární a dnes je stav jeho existence neznámý.

Irena "AIMÉE" Krejčová