Irène Joachim

Francouzská sopranistka Irène Joachim proslula především jako zpěvačka na pódiích po celé Evropě, její tvář ale několikrát zachytila i filmová kamera. Narodila se v Paříži, umělecké geny zdědila hlavně po matce, houslistce Suzanne Chaigneau (1875-1946). Na začátku první světové války rodina přesídlila do Německa, otec Herman Joachim zemřel na tuberkulózu v roce 1920. S matkou se tehdy vídala jen zřídka, protože ta pokračovala ve své kariéře koncertní houslistky. Hru na housle ostatně studovala i Irène, později svou matku na koncertech doprovázela, dobře hrála také na klavír.

Již v šestnácti letech se Irène Joachim poprvé provdala, z prvního manželství s Rogerem Weberem měla syna Alaina Webera (*1930), který se později prosadil jako skladatel a hudební pedagog. S Weberem se Irene brzy rozvedla, krátce nato se znovu provdala za herce Jeana Gehreta (1900-1956). Počátek třicátých let byl v životě Irene Joachim ve znamení tápání, nakonec se ale právě na popud svého druhého manžela začala věnovat zpěvu, studovala na konzervatoři a tehdy také pořídila první nahrávky na gramofonových deskách.

Jako půvabná studentka konzervatoře se poprvé objevila i před filmovou kamerou, jejím debutem byla role zpěvačky ve filmu NA DNĚ (Les bas-fonds, 1936) režiséra Jeana Renoira. Ten ji také znovu oslovil pro úlohu paní de Saint-Laurent, kterou odzpívala v historickém dramatu MARSEILLAISA (La marseillaise, 1938). V roce 1939 získala angažmá na scéně Opéra-Comique, kde nakonec setrvala bezmála dvacet let a zpívala řadu velkých rolí v operním a operetním žánru. Velký úspěch zaznamenala s titulní rolí v Debussyho opeře Pelleas a Melisanda.

Jako Melisanda triumfovala na několika pařížských scénách a byla pozvána i k hostování do Berlína, což ale odmítla a za války se aktivně zapojila do protifašistického odboje. Nicméně i tehdy se znovu objevila před kamerou a opět zpívala ve filmu ANDĚLÉ HŘÍCHU (Les anges du péché, 1943). Naposledy ji diváci mohli vidět v Carného filmu BRÁNY NOCI (Les portes de la nuit, 1947), kde byla opět zpěvačkou. Pokračovala nadále i v kariéře zpěvačky, především v Opéra-Comique ztvárnila řadu velkých postav, zpívala také v rozhlase a řada jejích kreací byla zaznamenána také na gramofonových deskách.

Po uzavření divadla Opéra-Comique našla nové zázemí na slavné hudební škole Schola Cantorum v Paříži, kde pedagogicky působila v letech 1954-1962, poté byla profesorkou zpěvu na pařížské konzervatoři. Irène Joachim zemřela v Paříži 20. dubna 2001 ve věku 88 let.

Pavel "argenson" Vlach