DjsVorel

Brooklyn bych shrnula jako lehce nadprůměrný romantický příběh, s relativně dobrými herci Saoirsou Ronan a Domhnallem Gleesonem a hezkými exteriéry. Ve finále neurazí, nenadchne, ale nemám nic proti tomu to vidět znova. Tu nominaci na Oscara však opravdu nechápu.

Přiznám se, že na Carol jsem se hrozně těšila. Vždycky jé zajímavé vidět rozporuplné hodnocení filmů s trochu kontroverznějšími tématy. Už obsazení a nominace na Oscara v obou ženských rolích slibovalo, že by se mohlo jednat o zajímavou podívanou. Bohužel však u mě došlo přesně k opačnému efektu. Z filmu jsem byla po všech stránkách dost zklamaná. Cate Blanchett podala pro mě sice svůj standardní výkon a neochudila nás o její typický herecký projev, nicméně ve srovnání s jejími předešlými rolemi, mě tady prostě neoslnila. Rooney Mara pro mě taky není úplně neznámý ksichtík, dokonce z traileru i ohlasů jsem se domnívala, že toho Oscara jednoznačně utrhne (po zhlédnutí se spíš přikláním k Alicie Vikinder), ale ani ona mě nedostala do kolen. Čekala jsem od její role asi úplně něco jiného, spíše než naivní loutku jsem si představovala drsnější postavu, možná trochu mužatku. Ta naivita by mě koneckonců nevadila, ale asi ne až v takové míře. Navíc bych čekala, že Therese bude ještě o něco větší weirdo. Nezaujaly mě nijak zvlášť ani kostýmy, ani dialogy a už vůbec ne samotný příběh. Děj se táhnul pomalu a vlastně film nikam moc nemířil. První polovina naprosto hluchá pro mě. Jízda v autě, pak někde zastavit, pak zas jet....vlastně divák jen čekal, kdy si to holky rozdaj. A ani, že to by bylo nějaký šokující nebo strhující?! Za mě sexuální napětí nula nula nic...Druhá polovina filmu už byla o něco lepší, ale vlastně mě děj vtáhnul až v posledních dvaceti minutách. Hrozná škoda. Srovnám-li třeba s Hodinami, kde sice jde o jiný příběh, ale námět je dost podobný (sexualita v různých časových obdobích), tak například právě v 50. letech je Julian Moore naprosto precizní a věrohodná. Nejsem typ diváka, který nutně potřebuje haldu emocí, přehnaná gesta, ale tenhle snímek na mě nepůsobil ani niterně a ani surově. Prostě totálně bez emocí. Carol směřovala posledních pár minut také k jinému konci, takže i ten mě lehce zklamal. Hrozně jsem přemýšlela o tom, jestli dát tři hvězdičky, ale když srovnám třeba nominovaný Brooklyn (který se mně líbil, ale Oscarovou nominaci nechápu), tak nemůžu hodnotit tyhle dva filmy stejně. Myslím, že Carol je snímek, který už asi vícekrát zhlédnout nemusím a viděla jsem i lépe zpracované tématické filmy.

Ačkoliv bych hrozně chtěla filmu dát lepší hodnocení, nejde to. Přitom začátek vypadal opravdu slibně a tenhle žánr romantických novel mám ráda, ale pro mě Far from the Madding Crowd shrnuje slovo galimatyáš. Nejdřív k malému srovnání. Upřímně se film až moc nápadně podobá výpravou Pride and Prejudice. Především kamera a hudba je opravdu téměř totožná, v tomhle ohledu teda film nepřínáší nic nového a jenom vám evokuje v hlavě něco, co už jste viděli. Především pak na konci líbací scéna, kde hlavní protagonisté stojí v slunečním paprsku. Ten záběr je jak vystřižený z Pýchy. Nicméně k samotnému filmu...Co se týká scénáře, tak prostě klasický romantický příběh s prvky naturalismu, kdy v 19. století již ženy začínají být čím dál více emancipované a stejně jako Jane Austen o sto let dříve, nechtějí žít jako poslušné ženušky jako modní doplněk svého manžela. Přesně takovou náturu má i hlavní hrdinka, která odmítá se podvolit muži a chce samostatně dokázat lidem, že zvládne vést celou farmu. Jenže nakonec povrchně vzplane a nechá se uhranout vojákem, který samozřejmě nemá v úmyslu se jí podvolovat a hrát manžela farmářky, nicméně vydržovat se nechá. Jenže než si Bathsheba uvědomí, jakou impulzivní chybu udělala a že zradila své ideály, je pozdě. V první řadě film bezpodmínečně musím rozdělit na dvě poloviny. Na začátku nevidím nic špatného, dějová linka se poměrně příjemně rozjela, všechno na sebe smysluplně navazovalo. Jenže si myslím, že se prostě špatně naložilo s časem. V prvních 50-60 minutách se děj (neříkám, že nepříjemně) poklidně táhnul, zatímco ta druhá část byla jako když zmáčknete zrychlené přetáčení. Jako kdyby se vyměnil scénárista, nebo nezbyly peníze a čas. Příběh se pro mě nesmyslně zamotával, jednotlivé filmové záběry a sekvence zvláštně navazovaly. Vlastně, když si to vezmeme, tak v první polovině filmu se odehrála asi třetina, či čtvrtina příběhu a poté se tvůrci snažili zbytek příběhu nacpat do druhé poloviny filmu. Aspoň takový pocit jsem z toho měla. V jedné minutě Bathsheba potká večer v lese seržanta, v druhé se políbí, ve třetí odmítne nápadníka Boldwooda a ve čtvrté se provdá za Troye. Najednou se na scéně objeví ještě těhotná Fanny, Troyova láska, kterou si před tím měl brát, a za minutu umře, což jsem ještě navíc samozřejmě předpokládala. Za chvíli na to se on snaží utopit v moři (opět mně bylo zcela jasné, že ve skutečnosti to přežije). Najednou se totálně ztrácíte. Jak když vaří pejsek s kočičkou. Pak to vypadá, že si teda hlavní hrdinka vezme svého ctitele, který se mezitím jí stal tak trochu posedlý. A celou dobu tomu všemu přihlíží beznadějně zamilovaný farmář Oak, kterému dala košem už hned na začátku a vy od první minuty stejně víte, že skončí s ním. Jenže bohužel téhle lásce moc prostoru tvůrci teda nedali. A srovnám-li to například právě s Pýchou, kde také víte dopředu, jak to skončí, scény mezi hlavními protagonisty v Pýše udržují diváky v napětí a jsou emocionálně nabité, zatímco tady všechny scény jsou moc opatrné. Netuším, jestli je to i tím, že mezi Carey a Matthim není prostě chemie. Pravdou je, že Carey se za celou dobu na něj nepodívala tím mrazícím zamilovaným pohledem, ale tu nehynoucí lásku si uvědomí až v posledních 5 minutách? Já vám nevím, ale prostě těžko uvěřitelné. Vlastně celou dobu čekáte na trochu toho "sexuálního napětí" nebo té lásky za očními víčky, ale prostě kde nic tu nic. Stačí si vzpomenout například na scénu při hřmění a dešti, kdy se hrdinové snaží seno zakrýt před deštěm plachtami, aby se nezničilo. Cela scéna pro mě byla fakt awkward a totálně nevím, jestli tam mělo dojít k nějaké chemii, prozření, nebo jaký účel scéna měla. Totálně zbytečné. A abych byla upřímná ani ta poslední scéna pro mě nebyla věrohodná. Mrzí mě to, ale nesežrala jsem jim to. K hereckým výkonům. Přestože Matthias neměl moc velký prostor pro vyjádření emocí a ukázání nějakého velkého hereckého umění při měnění poloh, tak přesto celkově od něj příjemný herecký projev. Nejvíc pro mě zazářil můj oblíbenec Michael Sheen, který vážně umí vytřískat i z ne příliš lichotivých či výrazných rolí postavu, na kterou nezapomenete. No a zbývá "Oscarová" Carey Mulligan, kterou jsem ze začátku její kariéry moc nemusela (hlavně díky Northanger Abbey), ale v průběhu let mě přesvědčila, že v sobě má herecký talent a je to žena mnoha tváří. Bohužel mě na zadek neposadila. Myslím, že to byl průměrný výkon a asi bych od ní čekala o trochu víc a hlavně jí jsem spoustu scén nevěřila. Abych film jenom nehanila, super bylo prostředí a okolní příroda a také velké plus u mě mají kostýmy. Přesto, že film byl ale napůl z britské produkce, působil na mě upřímně víc jako z americké režijní základny. Celá tahle kooperace v tomhle žánru na mě dělá dojem pokus - omyl. A ačkoliv jsem film zhlédla na doporučení a vážně jsem se na něj těšila, za mě to bude určitě spíše průměrné hodnocení, někde okolo 60 - 70%.

Sedím doma, koušu si nehty a netrpělivě čekám, až se konečně někde objeví Dánská dívka. Při pohledu na trailer si říkám: „Ty kráso, Eddie Redmayne si říká o dalšího Oscara!“. Ty tři týdny čekání se vážně vyplatily. Tom Hooper si ujíždí na ztvárněních historických a autobiografických příběhů, ale tentokrát si vzal kapánek velké sousto. Námět první transgenderové operace je opravdu unikátní a řadí se mezi doposud filmařsky neprobádaná témata. Asi se shodneme, že bude jednodušší se vyjádřit k hereckým výkonům než filmu samotnému. Nemyslela jsem si, že Eddie dokáže někdy překonat svého excelentního Stephena Hawkinga, jenže jsem byla opět vyvedená z omylu. Netuším, jestli si film říká o panáčka, ale silně pochybuji, že se objeví někdo, kdo by mohl Redmaynovi vyfouknout zlatou sošku. Od začátku do konce totálně strhující představení, plné emocí, citu, podepřeno opět skvělou mimikou, kterou nastudoval naprosto dokonale. Vedle mu sekundovala neméně přesvědčivá a uhrančivá Alicia Vikinder. Ti dva již dlouhodobě reprezentují novodobou talentovanou britskou hereckou školu a jejich herecké výkony s každým nově natočeným filmem eskalují. Vyjadřovat se ke komukoliv jinému je naprosto zbytečné, vzhledem k tomu, že snímek je postaven na hlavních protagonistech. Film nemůžu za nic hanit, protože po všech stránkách splnil to, co jsem od něj očekávala. Jediná nepatrná kritika by byla k hudbě, která samozřejmě film skvěle dotvářela, ale bohužel mám pocit, že poslední dobou slyším v britské produkci velmi podobné melodie a proto člověk někdy dostává dojem, že to nepřináší nic nového. Ale to je banalita oproti tomu, jak skvělý, noblesní a přitom delikátní snímek byl natočen. Pokud přijmete fakt, že koukáte na film, který je postaven především na hereckém umění a s velmi jednoduchou zápletkou, která se nemá moc kam posouvat, pak věřím, že vás Dánská dívka nemůže zklamat a nepohorší ani ty největší homofoby. Syrový film by ode mě dostal tři a půl hvězdy, ale Eddie s Aliciou ho opravdu posunuly mezi čtyřhvězdičkové krále. // Původně jsem dala plnou palbu, ale po dlouhém přemýšlení jsem opravdu musela s hodnocením polevit.

Některým hodnocením tu opravdu přestávám rozumět. Za mě je tenhle film jedním z nejslibnějších českých počinů desetiletí a takhle dobrý a silný film jsem neviděla z české produkce vážně dlouho. Bráchy Hádkovi mám ráda, především Kryštofa, ale oba podali své vrcholné výkony. Neříkám, že to byla ukázka skvělého herectví, protože podle mě tohle jejich představení bylo zcela přirozený a fakt, že jsou to bratři i v reálném životě, je prostě neopomenutelný. Konec byl nečekaný a možná trošku zamlžený, ale jinak hodně realistické. A plus má rozhodně i hudební podkres!

Pecka! Tohle nemá chyb od zpracování po výběr herců, námět je jasný a čistý. Všichni víme, jak to s Escobarem dopadne. Ale pozor tohle není seriál jenom o něm, jmenuje se to Narcos, takže klidně se s tímhle potenciálem může pracovat dál, jen nevím, jestli se podaří udržet laťku,neztratit šťávu a nesklouznout do průměru. A konečně všichni ti latinskoameričtí herci z telenovel se mohli projevit jako i seriózní herci (Juan Pablo Raba, Manolo Cardona apod). Netřeba vyzdvihnout bezkonkurenčního Mouru, ale hrozně mě bavil i Luiz Guzman (Gacha), kterého si pamatuju z Monte Christa a můj guilty pleasure je Pedro Pascal. Víc to rozebírat vůbec nemusím. Za mě je to nekompromisních 5*!

Well well well! Ještě před půl rokem jsem ale absolutně nevěděla, co je „50 odstínů šedi“, a o čem je ta podělaná knížka, kolem které je takový humbuk. Ve chvíli, kdy se blížila premiéra filmové adaptace, tak mně přátelé konečně zasvětili, o čem že ten trhák vůbec bude. Hned po premiéře jsem vybouchla (asi jako drtivá většina) u RedAKovi recenze. No do kina na to jít by byla pro mě opravdu škoda peněz, a tak díky bohu za možnosti internetu. Prostě jsem klasická zvědavá ženská a i přes varovné signály mého okolí jsem se neovládla a na film se jednoduše podívala. Zatím vlastně vůbec nevím, jaké hodnocení mu dát. Mám pocit, že ať jsem tu četla jakýkoliv komentář či recenzi, všichni mají v určitém ohledu pravdu. Tleskám opravdu výbornému marketingu. V dnešní době je to asi opravdu silná zbraň, která stačí k propagování filmu, který by bez PR a reklamy přišel do kin téměř bez povšimnutí, protože suma sumárum je to tuctová romanťárna, doplněná o trochu více sexuálních scén, než běžné žánrové filmy nabízejí. I když mě RedAKův komentář a jemu podobné docela pobavily, říkám si na druhou stranu, proč na ten film vůbec chodili, protože už na něj šli evidentně s určitým očekáváním?! Odpověď je asi jasná, a to, že zvědavost nedá i chlapům spát. I když vím, že 50 shades of Grey nebude patřit ke kultovním snímkům a klenotům americké kinematografie, odpad bych tomu asi nedávala. Nechce se mně moc pouštět do hodnocení hereckých výkonů, ale asi bych se také přikláněla k názoru, že zatímco Dakota působila přirozeným dojmem, Jamie byl v některých scénách celkem jalový. Rozumím, že tvůrci hledali určitý prototyp do role pohledného mladého milionáře a ačkoliv v ukázkách na mě Dornan třikrát nezapůsobil, ve filmu pak v tomto směru určitý potenciál naplnil a v některých scénách relativně splnil i má očekávání. I když vyloženě „na prdel“ bych si z něho nesedla. Jediný, čemu jsem neporozuměla, bylo obsazení Rity Ory do role Greyovy sestry. Nejen, že měla opravdu jen malý štěk, ale ještě na mě působila docela tragicky. Po obrazové stránce film hodnotit nebudu, protože jsem ho zcela jistě neviděla v tak dobré kvalitě. Co se týká hudební kulisy, tam jsem byla celkem spokojená a byla to asi ta nejlepší součást filmu. Soundtrack jsem si stáhla a je pro mě lepší než celý film sám o sobě. V rámci dějové linky, příběhu samotného, nebo zápletky, totálně nevím, co mám k tomu říct. Nemůžu říct, že by mě erotické scény nějak pohoršovaly, šokovaly, nebo nedej bože imponovaly. Domnívám se, že jsme to všichni brali poměrně s nadhledem. Ovšem ta bezohlednost a chladnost mě iritovaly a samotné dialogy mně někdy taky trhaly uši. V tomhle ohledu se asi ve mně trochu mlátí „ženská hrdost“. Shrnu-li to, tak film podle mě neplní to, co slibuje, naopak se pod maskou kontroverzního snímku skrývá poměrně povrchní záležitost, která teda alespoň ve mně nevyvolává nijak zvlášť emoce. Hodnocení kolem 40 - 50% se mně zdá fair.

Kdybych mohla jít do mínusu, tak neváhám. Tohle natočit je fakt sprostý!

+ výprava, kamera a příjemný cast - Neskutečné dlouhé záběry, které určitě ještě více vyniknou v kině. To, co jiným vadilo, mě fascinovalo. Za tohle rozhodně dávám plus, protože kamera podle mě dělá tak půlku filmu. Obsazení taky nanejvýš v pořádku. Tom Hardy a jeho excelentní jižanský akcent byl naprosto dokonalý a Oscara bych mu přála snad ještě víc než Leovi, jindy roztomilému a naivnímu Domhnalu Gleesnovi překvapivě sedla i poloha rádoby "drsňáka" a Will Poulter s tím svým nevinným kukučem také přesvědčil. No a Leo? Tak bálala jsem se celou dobu, že si řeknu: Toho Oscara mu dali z lítosti! Ještě nevím, jestli si ho teda zasloužil (neviděla jsem Trumbo, kde prý Cranston exceloval), ale rozhodně nemůžu říct, že by si ho vyloženě nezasloužil. - zmrtvývstání, digi úprava - Mínus bych dala asi ne úplně povedené digitalizaci medvěda, který bohužel moc věrohodnosti nepřinesl. No a samozřejmě velmi úsměvné mně přišlo několikanásobné zmrtvývstání. Leo je asi opravdu nesmrtelný. Normálního člověka by medvěd roztrhal na cáry, pronásledující tlupa Indiánů by ho trefila prvním vystřeleným šípem a normální člověk by se po pádu ze skály nehnul ani o centrimetr, protože pokud by náhodou přežil, tak by necítil ani, že má nohy. Jenže Leo není normální člověk, je to AMERICKÝ hrdina! No a jsme u toho. Amerikanismus se prostě musí promítnout i u skvělého Iňaritu. Vím, že hlavním motivem filmu defacto je "vstanutí z hrobu", ale upřímně takovouhle přemrštěnost si na můj vkus mohli Iňaritu se Smithem odpustit. Na to jak se snažil film celou dobu působit nekonvenčně, odklánějíc se od klasického amerického mustru, tak svým závěrem spadl stejně do zajetých kolejí. Revenant na mě rozhodně dojem udělal. Ano, film může působit dlouze, ano jsou tam dlouhé záběry, které konzumního diváka rozhodně bavit nebudou, ale já opravdu nevím, která pasáž by se dala výrazně zkrátit, aby to nenarušilo dějovou linku. Po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodla stát nohama na zemi a Revenantovi dát 4* - 80%.

Naštěstí jsem před zkouknutím filmu byla knihou naprosto nepolíbená a vůbec jsem nevěděla, co mám očekávat. Tak nějak jsem tušila, že půjde o film o matce s dítětem v jednom pokoji, ale totálně jsem neměla šajn, jaká je hlavní zápletka. Nevím proč, ale ze začátku jsem měla pocit, že ten psychouš bude právě Joy, ale díky bohu se film ubral jiným směrem. Začnu trochu od konce, a to mým hodnocením. Nevím, jestli je to tím, že na mě byl film až moc velká depka, nebo jen chyběl nějaký jistý díl skládačky, že jsem hodnotila pouze čtyřmi hvězdičkami. Děj mě vtáhnul, scény byly dobře postavené, jen možná druhá půlka, kdy se dostali z "pokoje" mohla jít s emocemi trochu víc do hloubky. Celou první polovinu vlastně je film tak trochu vnímán Jackovýma očima, ale druhá půlka už není úplně tak z jeho pohledu a vlastně nejste si jisti (kromě toho, když se bezprostředně dostane "na světlo světa"), jaké jsou jeho pocity a co se v něm odehrává. Co musím vyzdvihnout je Brie Larson. Ačkoliv na mě nepůsobí zrovna lichotivým dojmem, není mně úplně sympatická, tak jí nemůžu upřít, že předvedla jednoznačně Oscarovou performance, za kterou se ve svém věku rozhodně nemusí stydět a budu se hodně divit, když to nebude právě Brie, která si na konci února bude odnášet zlatou sošku. Z hlavních ženských výkonů, které jsem letos už viděla, je pro mě tohle o třídu někde jinde. Určitě se hraje líp, když je role podložená dobrým scénářem, ale v 25 letech se dokázat vžít do tak vyspělé a náročné postavy, klobouk dolů. Líbil se mně i Jacob Tremblay v roli malého Jacka, který byl podle mě zcela přirozený. K té vytoužené nejvyšší metě Room chyběla prostě gradace, nebo něco, co by film pozvedlo na jinou dimenzi. Ale těžko se hodnotí tak silný příběh....