Troll

Občas zvlášťní diskuze na zvlášťní témata a ještě občas se zvlášťníma lidma...

Zajimavý krátký snímek, který ale není můj šálek kafe (stejně jako třeba nekromantik), proto se mi těžko hodnotí. Vyzdvihnul bych mrazivou atmosféru a netradiční téma snímku. Navíc ta hlavní postava, takové psycho pohledy a navíc jeho úchylka..no, nemám slov.

Celkem průmerný film. Nesympatické postavy, klišé příběh a předvídatelný konec. Škoda, svět jako takový je zpracován hezky ale tentokrát to nad průměr nevytáhne ani Johny Depp.

Jednoduše vynikající...nemám co bych filmu vytknul!

Opravdu špatný film..Pan Troška by to měl už zabalit, protože se na jeho poslední filmy nedá dívat. K babovřeskám bych řekl snad jenom to, že je tam špatně snad úplně všechno - od "příběhu" přes herecké výkony až po hudební podkres, dá-li se tomu vůbec říkat hudební. Pokud někoho láka i přes špatné hodnocení na film kouknout, doporučuji šáhnout po osvédčené trilogii "Slunce, seno...", protože na co se zbytečně mučit u špatnosti jakým jsou Babovřesky.

Dave sólově působí rozporuplně, zatímco studiově se představuje jako temnější a míň přístupná odnož DM, tak na živo je to spíše rocková smršť. Konkrétně na této show ukazuje, že je to pan zpěvák a že z něj srší energie nonstop. Co se týče doprovodné kapely, tak hraje ale doprovodně vokály zkrátka na úrovní Martina Goreho nejsou. Setlist je zvlášťní v tom, že depešácké songy válcujou ty sólové Dejva, především vyniknou skvělé riffy v Personal Jesus a I feel you. Nicméně můj favorit je Policy of Truth v polo-akustické verzi:)

Jednoznačně nejlepší koncert Depešáků! I když se kapela v té době potýkala s drogovýma problémama (konkrétně zpěvák Dave Gahan) a bojovala s vlastníma démonama, tak na pódiu není nic znát, ba naopak! Jejich více rocková image a zvuk se zde kombinují s naprostou profesionalostí a nadčasovostí. Setlist se skládá především z pecek z tehdy aktuální desky Songs of Faith and Devotion (chybí pouze Get right with me a One caress) a předchozího alba Violator + samozřejmě starší nesmrtlené hity kapely (se skvělou předehrou Behind The Wheel nebo upravená verze Everything Counts). Navíc tento koncert zachycuje plno jedinečných momentů - Dave Gahan s dlouhým hárem a hrubým hlasem, Alan Wilder za bicíma (navíc jeho poslední koncert s DM zachycený profesionálně na DVD), doprovodné vokalistky nebo naprosto perfektní scéna s pódiem. Tomuto nadčasovému dílu není co vytknout, proto zaslouženě 5 *.

Koncert z Paříže na propagaci rozporuplného alba Exicert je i pro mě trošku otazník. Na jednu stranu se koncertu nedá upřít pohodová atmosféra, kvalitní výkon doprovodných členů (bicman, klávesák, doprovodné zpěvačky) a oprášené hity jako Halo nebo Black Celebration, ktéré určitě potěší skalní fans. Na druhé straně je sice fajn vidět Martina s akustickou kytarou, ale co je to platné, když songy právě z Exciteru na živo příliš nefungují (hlavně Martinem zpívaná Breathe) - jsou takové mdlé, uspávající a utahané. Condemnation raději hrát ani neměli, protože tahle "odsekaná" verze se s původní nemůže absolutně rovnat. V neposlední řadě bych zmínil Andyho, kterej je zde snad jenom do počtu. Ale jinak zvuku a kvalitě obrazu nemám co vytknout.

O dost lepší a "živější" koncert než předchozí One Night In Paris, vlastně aby ne, když kapela v roce 2005 nahrála vynikající temnou desku Playing The Angel. Právě songy z ní znějí v Miláně velice energicky (viz úvod koncertu) a v pohodě zapadnou mezi klasiky kapely. Příjemným překvapením je zařazení letitých hitů z počátku kapely jako Just Can't Get Enough a Shake The Disease (tentokrát v podání Martina za doprovdu kláves). Završení koncertu písní Goodnight Lovers je takové pohlazení po duši. Mínusy na koncertu najít nemůžu, protože i těch mnoho efektů a rychlých střihů dává koncertu šmrc a podtrhuje jeho parádní atmosféru. Spolu s Devotional nejlepší DVD Depešáků.

Zatím poslední oficálně vydaný koncert depešáků. Musím hned na úvodi říct, že ani tady DM nezklamali, ale mohlo to bejt lepší. První věc co vás možná zarazí je mírně slabší hlas Dejva v první polovině koncertu, pak už se to vrátí do starých kolejí a Dejv prokazuje, že je vynikajicí frontman. Druhá věc je setlist, skupina doplácí na to, že musí hrát povinně "Greatest Hits" jako Never let me down, Stripped, Personal Jesus nebo Enjoy The Silence. Jako jo, hity to sice jsou, ale když je slyšíte na každém konceru a oficiálně vydaném DVD, tak už je možná načase je vyměnit. Přitom na bonus DVD jsou né zrovna často hrané pecky jako Sister of Night nebo Insight, obě v podaní Martina tentokrát. Songy z posledního alba znějí živě v pohodě, viz téměř s rapovou flow Wrong nebo vesmírná Come Back. Jinak scéna, světla a efekty jsou povedené, viz svítiva koule nad pódiem, který se mi dost líbila. Závěr je asi teda takový, že je koncert z Barcelony lepší než One Night In Paris (2002) ale slabší než Touring the Angel (2006).