hedgi

Tenhle film má geniální atmosféru. Všechno hraje skvěle dohromady: úvodní píseň, přednes o ženách čarodějnicích, stín v očích přednášejícího stejně jako forma přednesu, vykreslení povah, všudypřítomný strach běžných lidí, nekonečná moc inkvizitora a jeho pohrdání lidmi a konání ve vlastním zájmu a dále různý zajímavé detaily jako svalnatá paže a jemná dívčí tvář, střih z přednesu o čarodějnicích na pijatiku měšťanů ... černobílé podání tomu sluší, ještě že se tak tehdá točilo. Lůno ženy je brána do pekla! Všechno se děje skrze tělesné žádostivosti ... !

Tři studenti, extrovertovaní s labilním prožíváním a tudíž sklonem k přehnaným emocím. Někdo možná řekne, že silně emotivní projevy těch tří spolu s těkající kamerou a neviděným nebezpečím gradují hutnou atmosféru snímku. Já vidím jen plast. Umělé emoce až zbytečně silné vzhledem k prožívanému. Stejně jako když podobně emotivního člověka potkám v běžném životě. Uvědomuju si, že tohle odmítání zbytečných hyper emocí je důvodem mého zklamání z tohoto snímku. Jeho popularita je dle mého zřejmě důsledkem kvalitního marketingu.