Helmut02

Kvalita prvních dvou vetřelců je velmi podobná. Oba jsou to vynikající filmy, ale každý je úplně jiný. Pak už záleží na každém jednotlivci. Já upřednostňuji díl první. Přeci jenom mám radši komornější filmy. A pak je tu atmosféra snímku. Ta je tak hustá, že by se dala krájet. Člověk nemá ponětí, s čím má tu čest a spolu s hrdiny doslova prožívá hrůzu na palubě Nostroma.

Třetí shlédnutí a konečně snad zvládnu dát dohromady smysluplný komentář. Kementář k tomuto filmu se dá rozdělit na dvě částí. Ta formální část filmu je naprosto dokonalá. Kubrick si s ní neuvěřitelně pohrál. Hudba naprosto odzbrojující. Nicméně ty nejděsivější scény se obešly bez tak vychvalované hudby. Jednak ta, když se Alex vrátí zpět domů a pak ta, když jí ve spisovatelově domě. Každopádně po formální stránce dokonalé. to podstatnější je ale stránka obsahová. Mechanický pomeranč je tak mnohovrstevnatý film, že nelze postihnout vše. Je o násilí, o společnosti, etice, morálce, politice, náboženství a mnoha dalších věcech. Násilí zde není samoúčelné. Kubrick pokládá otázku, co je v pořádku a co už není. Chování Alexe a spol. v pořádku určitě není. Ale důležitá otázka je, kde se to násilí bere? Alex je inteligentní mladý člověk. Proč tedy dělá to, co dělá? Může za to společnost nebo je zkrátka zlý? A pak také. Je v pořádku to, co se Alexovi děje po zatčení, ve vězení, po propoštění? A co metoda Ludovico? Je v pořádku nebo není? Co třeba takové chování ministra vnitra? A spoustu a spoutu dalších. často se naráží na to, že Mechanický pomeranč je plný násilí. To je fakt. Ale taková je i společnost a Kubrick zobrazuje pouze skutečnost a nijak nepřikrášluje. A proto je také pro mnohé jen těžko snesitelný. Navíc je neustále aktuální a nadčasový. Stačí si vzpomenout na věci typu Guantanámo, Abú Ghrajb nebo Columbine aj.

Co dodat. Nejslavnější film Quentina Tarantina, který ze dne na den změnil filmový svět. Legenda všech legend. Za zmínku stojí především výtečné dialogy a vynikající herci. Ten oskar za scénář je naprosto zasloužený.