Nyck

Bohemian Rhapsody samozřejmě získává už dopředu plusové body za vynikající hudební doprovod, ale jen ten by k pozitivním recenzím nestačil. Singer využil osvědčené vyprávěcí šablony, která ovšem není na škodu, protože stejně všichni očekáváme, že prožijeme s Queen jejich cestu od začátku do konce. Nekomplikované podání totiž umožňuje naplno vychutnávat hudbu, především však oslnivý výkon Ramiho "Mr. Robota" Maleka, jemuž tleskám za odvahu tuhle roli vzít. Převtělit se do jedné z nejikoničtějších postav hudební historie je vskutku nevděčný úkol, se kterým se popral na výbornou a z tichého, až melancholického ajťáka se z něj stal extrovertní a vždy něčím se vymykající zpěvák. Závěrečný blok je pak logickým, hlasitým a energií nabitým vyústěním. It's a kind of magic...

Padesátník Cruise dává na prdel, doslovně i pomyslně, všem akčním hrdinům Hollywoodu, kteří jsou leckdy o generaci mladší. Nejen proto je Mission: Impossible jednou z mála sérií, u níž se ihned těšíte na další díl. Zasloužený úspěch.

Málokdy platí, že s postupujícími sériemi se kvalita seriálu zvedá a nejde opačným směrem. The Americans jsou zářným příkladem toho, jak gradovat příběh na pozadí historických událostí, a přitom neztratit ze zřetele konkrétní lidské osudy. Špionážní drama s fantastickým hereckým obsazením, které si zasluhuje větší pozornost a více ocenění, než se mu dostává.

Tak úchylný, až je to vtipný. Někdy vyloženě přes čáru, ale převažují vydařené vtípky, skvěle nadabované postavy a především Maury! Toho chlápka žeru. “It’s a call back to the last episode, they’re binging this.”

Absolutní bezvýchodnost na korejský způsob.

A pak že to nejde! Když se sejdou vynikající herci, kteří mohou hrát výborně napsané postavy, s nadprůměrným scénářem a vtipnými dialogy, tak se i v Česku dá natočit dobrá komedie. Pro mě velmi příjemné, třebaže nečekané překvapení. Top postavy: Trojan, Issová, Novotný, Myšička.

Z traileru jsem nijak odvařený nebyl, ale zbyly nějaké poukázky do kina, tak jsem si řekl, proč to nezkusit, ohlasy jsou poměrně pozitivní a Guy Ritchie mě skoro nikdy nezklamal. A bum! Král Artuš je testosteronová jízda od začátku až do konce, s typickými Ritchieho prvky a stylizací, která do této nevlídné historické doby skvěle pasuje. Nikdo si na nic nehraje, minimum patosu je filmu ku prospěchu, stejně jako přímočarost, se kterou letí do cíle. Zážitek navíc podtrhuje skvělý hudební a zvukový doprovod, bez nějž by byl Artuš přinejlepším tříčtvrteční. Velmi příjemné překvapení.

Nebudu lhát - muzikály nejsou mým šálkem čaje. Moulin Rouge jsem vypnul po půlhodině, poslední Bídníci mě nudili. Nebudu lhát - do jisté míry mě k navštívení kina nalákal Damien Chazelle, jehož Whiplash mě ohromil, a pochopitelně ústřední dvojice, která je mi sympatická. Nebudu lhát - pozitivní naladění sálá z celého filmu víc jak kouř ze Zemana a hudba je skutečně chytlavá. Nebudu lhát - tohle se povedlo, že by se ze mě stal muzikálový nadšenec? 90 % Famózní soundtrack.

K tomu lze dodat jen to, že název je zcela, ale opravdu zcela výstižný.

Nejlepší válečný film za hodně dlouhou dobu. Přitom je to film postavený na velkém paradoxu. Protiválečný snímek vyčnívající syrovostí a brutalitou monumentální válečné scény. Mel Gibson nezklamal a přál bych mu i úspěch na Oscarech, byť je to jemu i nám, kteří film zhlédli, putna. Andrew Garfield předvedl skvělý výkon a film táhl (doslova) na svých ramenou. Půlka z nás by do války ani nešla, ale Desmond Doss se vrátil pro 75 kolegů, neskutečné...