fredisek

Seriál, který se celou dobu tváří jako ohromné klišé, a v posledních dvou dílech odhalí svou ďábelskost. Nicméně i hromada okoukaných motivů v prvních osmi dílech skvěle funguje. Postavy si mají co říct a taky co provést. Finále je skvělé a lákání na druhou sérii snad poprvé u hororového seriálu nelituji. Záporáci slibují dávku pořádného hororu. Navíc civilního, ďábel tu totiž není abstraktní postava, která lidi trápí. Je vlastně dost lidský a o to děsivější. Plusem je Alfonso Herrera, snad se bude objevovat před kamerou častěji a častěji.

Důstojné rozloučení s příběhem. Perfektně civilně odvedené drama, které dokáže dojmout, rozesmát i naštvat. Chytré dialogy, skvělí herci a skvělý pohled na gay komunitu (moje body jdou hlavně pro Richieho a fag hag Doris). Doufám, že za pár let taky budeme říkat, že manželství je leda pro buzny.

nafoukaný, manýristický a pompézní Dolan prostě funguje. Občas únavné řvaní vyrovnávají skvělé videoklipové scény a ten geniální kýč ve finále. Naprostá spokojenost.

Almodóvarovská estetika zůstala, zmizela ale spleť mezilidských vztahů, které z Almodóvara dělají Almodóvara. Julieta sleduje de facto chronologicky naprosto nemastný neslaný příběh, kde postavy polykají emoce a vlastně ani nemají pořádnou motivaci pro svoje činy. Po Los Amantes pasajeros jsem čekal návrat k drsným dramatům, kde nikdo nic nemá zadarmo, jenže jsem se dočkal takového španělsky namluveného Hřebejka. Škoda.

Neskutečný kýč, kteří se tváří jako parodie na kýč. Když vám někdo skáče z baráku v průhledném negližé a na obzoru je Hrad, když souložíte s jedním z největších nácků a važe vzdechy se promítají do plamenů v krbu, když diváky rozesmíváte tam, kde by se měli vyděsit, nenatočili jste alespoň ucházející film. Scénář předpokládá, že druhá světová válka byla zhruba někdy v době před vynálezem písma. Všechno popisuje tak urputně, že Lída Baarová nemůže obstát ani jako pomůcka do hodin dějepisu. Jako by průměrný Čech nevěděl, co se tehdy odehrávalo... Bohužel film kvůli příšernému zpracování nemůže fungovat ani jako export české kultury, maximálně tak ostudy. Zajímalo by mě, kde zmizel rozpočet. Když křišťálovou noc točíte u pražské synagogy nebo když zasadíte premiéru berlínského filmu do kina Lucerna, Pražáky leda tak rozesmějete a navíc vyvstane otázka, proboha, proč?! To neexistují méně notoricky známé lokace? Už v úvodní scéně si lověk říká, jestli ho náhodou nečeká televizní film s Viktorem Preissem, devadesátky z toho čiší. To laciné rozmazávání záběrů má být jako kokainové opojení, nebo snad svižnost party v baru? Ambiciózní projekt selhal nejen v detailech, ale taky celkově. To je dost smutná zpráva. Navíc nám tu zůstává ta pachuť provinčnosti. Proč rozhovor s Baarovou nedělala opravdová reportérka, která by neměla ve vlasech třásně? Jinde na světě by toho využili a Baarovou v tomto dialogu uvedli jako významnou osobnost, tady má člověk pocit, že bude následovat příběh ženy, která vlastně nic moc neznamenala, když dává rozhovory někomu, kdo chce psát diplomku (by mě zajímalo, jestli ji pak obhájila). Nejsmutnější ale na celém tom filmu je, že se diváci v sále smáli, když se smát neměli. Nedostali jsme drama, ale křečovitou parodii...

Strojené dialogy jsou sice na umření, ta hipsterská kamera a barevnost by se měla odstěhovat na instagram, ale na druhou stranu seriál nabídl přitažlivý příběh s dobře prokreslenými postavami.

Brutální nuda, která se tváří, že trvá věčnost. Moonlight je snůška klišé, které dohromady ani nefungují. Drama se tu rozplývá ve statických scénách bez energie a jakéhokoli napětí. K postavám se nedá vytvořit vztah, protože buď rychle zmizí, nebo se promění natolik, že se jedná o někoho úplně jiného. Queer motiv je tu čistě účelový pro přitáhnutí jiného publika, což mě na filmu točí nejvíce. Moonlight je přesně ten film, u kterého by se dalo říct, že kdyby se odstranila gay identita hrdiny, nikoho by snímek nezajímal. Chiron být gayem vůbec nemusí, je jím jen z toho důvodu, aby se namíchal perfektní koktejl černošské mizérie v USA pro film. Ta účelovost bije do očí až moc nepříjemně.

Jedna z nejlepších komedií, co jsem kdy viděl (dvakrát). Pochopit Paquitu chce background ve španělské popkultuře a tamním způsobu života. Zároveň je potřeba znát místní stereotypy. Bez toho je Paquita Salas opravdu jen sitcomem, kde ženskou hraje chlap. Není to seriál pro běžné české publikum, kterému uteče půlka vtipů. Pro studenty španělštiny ale bude Paquita nedocenitelná, poslouží jako lekce lidového jazyka a reálií a ještě vás naučí pít Larios... Vítejte ve Španělsku.

Nefungující cosi, jehož hlavní výhodou je fakt, že trvá jen hodinu a půl. Očekávání z traileru se absolutně nevyplnila. Kolářová v outfitu jak z Krymské, která zcela vážně pronese "Dej sem dítě", je leda tak směšná. Kdokoli, kdo má základní vzdělání, by musel uhodnout, že mluví o polednici a rozesmál by se. Geislerová se místo toho vyleká. Scénář bohužel nevyužil to, co pověst nabízí. Polednice vlastně ani není hororem, ten se dostaví tak na deset minut, zbytek je jakási analýza vztahu matky a dcery, která ale nenabízí žádný zajímavý pohled, jen hysterické bouchání dveřmi. Mohly tu být návraty do minulosti k případu Kolářové, napětí mohlo být stupňované mnohem dramatičtěji. Místo toho se nám tu objevila loutka polednice, v tu chvíli jsem se lekl, že si z nás tvůrci dělají srandu. Pokud nemáte prostředky na vizuální efekty, nepokoušejte se o ně... Děsit v hororu se dá i jinak, navíc každý ví, že na to, abyste odhalili monstrum, musíte být mistrem jako del Toro, aby to nepůsobilo směšně (a pořád je dost pravděpodobné, že to směšné bude). Jako by si tvůrci řekli, že chtějí horor, ale pak se lekli, že by to nebylo na Česko dostatečně nóbl. Polednice tak uvízla mezi jalovým rodinným/sociálním dramatem a začátečnickým hororem...

Nedělal jsem sii iluze, že tenhle film stojí i na něčem jiném než Ryanu Goslingovi. Ono to ale bylo víc než dobré! Tedy nijak objevné, vtipy snadno odhalitelné, ale fungovalo to. Nepotřebuju to vidět znova, ale jsem rád, že jsem na to šel.