MeGab

Škoda, že jsem film viděl ne na horolezeckém, ale cestovatelském festivalu. Čekal jsem totiž od filmů tam uvedených, že budou o cestování a ne o lidech, kteří mají potřebu něco dokazovat sobě nebo jiným. Proto tak nízké hodnocení, které je z velké části ovlivněno právě subjektivním vnímáním samotného uvedení tohoto snímku na festivalu, od nějž jsem očekával jiný typ filmů.

Nevíte, proč se mám dívat na magory, kteří nikam necestují, zato však zkouší bouldrovat namrzlou a zasněženou stěnu nebo na kajaku sjíždí střechu turistické chaty? Já to totiž nevím. Kdyby byli namol, tak bych byl schopen jejich předvádění se pochopit. Ale za střízliva? U takových filmů bych očekával, že budou ukryté ve stejné skříni jako soukromé fotografie z dětství, které taky nikoho cizího nezajímají. Film by totiž mohl posloužit výhradně jejich aktérům k tomu, aby si poté, až jej za 20 let najdou zapadaný prachem, mohli po jeho opětovném shlédnutí (bude-li na čem…) říct, že byli v mládí pěkně hloupí, když dělali takové věci.

Paľovi Barabášovi se podařilo natočit výtečný, vesměs pozitivně laděný dokument, který je oslavou života lidí, s nimiž bychom nechtěli svůj styl života vyměnit ani za nic. Škoda, že si neodpustil závěrečný úprk před ozbrojencem. Nějak nejsem ochoten mu tohle uvěřit. Mám tušení, že to je možná jen vymyšlená dramatická vsuvka.

Na Expediční kameře byl tento film uveden ve zkrácené podobě. Měl tam totiž pouhých 21 minut. Škoda, že nebyl uveden celý, neboť tak krátká stopáž mu vyloženě ublížila.

Párek vypatlanců si honí brko a neznámo proč jezdí na monocyklu jeskyněmi. Kvůli čemu to dělají, co si tím chtějí dokázat, ale především smysl toho, proč to ještě natáčí, mi zcela uniká.

Odporná moralizační slátanina natočená nejspíš za účelem povznesení pracovní morálky v protektorátu. Ani se nedivím tomu, že „výkony“ některých herců byly otřesně prkenné. Streit, Burian, Ferbasová, Schránil a zejména pak Kabátová pronáší své repliky stylem „mám tu napsáno, že mám říct tuhle větu, tak ji říkám“. Pětkrát fuj!

Teprve druhý němý film, který jsem kdy viděl, nepočítaje grotesky v Komiku a jeho světě. Nikdy bych nevěřil, že i tento němý film ode mě může dostat plný počet bodů. Bylo pro mne zajímavé sledovat, že někteří herci ve filmu hrají „civilně“, tj bez těch hnusných rozmáchlých divadelních gest, jiní zase dělali ksichty jak totální vymaštěnci, i když jejich postavy mají k vymaštěnosti hodně daleko. Vzhledem k tomu, že to byl v Estonsku teprve třetí celovečerní snímek, musím však autorům vyseknout obrovskou poklonu. Děkuji Estoncům za tento nádherný snímek, který mi dělalo radost překládat.

Z některých fakt ujetých scén se mi obrazně málem zvedl kufr. Byly to všechny, v nichž se nešťastnou náhodou ocitla ta mladá služka, závozník (u těchto scén se skutečně odvrátil tvář, abych se na to nemusel dívat) a pak i část těch, kde se vyskytla dcera (Houghton) nebo její matka (Hepburn). Jako celek je to průměrný film.

Film jako takový byl výborný. A kdyby se scénárista striktně nedržel Shakespearova stupidního tragédyjovského konce a nechal aspoň někoho přežít, byl bych řval blahem. Shakepeare byl zřejmě sadistický magor. * * * Za některé pasáže by si film, byl-li by natočen u nás, vysloužil trezor. Není to poprvé po shlédnutí filmu natočeném v Sovětském svaze, kdy jsem si uvědomil, že u nás jsme byli jako mnohokrát jindy v dějinách i v současnosti papežštější než papež. * * * Jelikož se film odehrává na Západě, není se asi moc co divit, že nejméně polovina herců v hlavních rolích pochází z Asiaty okupané části Evropy, ze sovětského „Západu“, tedy z Litvy, Lotyšska a Estonska. Nejspíš Kozincev nevěřil tomu, že by v těchto rolích mohli být Asiati přesvědčiví.

Byl jsem opravdu velmi mile překvapen, jak se dětští představitelé a ostatní neherci zhostili svých rolí. Renomovaní herci jim zdatně sekundují.